Postavení dědiců jako nerozlučných společníků ve sporech s třetími osobami

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2920/99, ze dne 18. 1. 2001: Odvolací soud pominul, že tento právní závěr lze dovodit pouze za předpokladu, že se dědické poměry řídí právním řádem České republiky, kde právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví předpokládá mimo jiné, že dědictví se sice nabývá […]

Aktivní legitimace jediného dědice k podaní určovací žaloby před skončením pozůstalostního řízení

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2563/99, ze dne 27. 2. 2001: Podle § 460 ObčZ se dědictví nabývá smrtí zůstavitele. K přechodu zůstavitelem zanechaného majetku dochází tedy bezprostředně v okamžiku smrti fyzické osoby, nabytí vlastnického práva dědictvím není podmíněno rozhodnutím soudu, jímž se potvrzuje nabytí dědictví. Zákon však vedle smrti zůstavitele předpokládá rozhodnutí […]

Nerozlučné postavení dědiců

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2855/2000, ze dne 7. 8. 2001: Zanechal-li zůstavitel více dědiců, nebylo-li dědictví mezi nimi vypořádáno ohledně věci, o kterou jde v občanském soudním řízení vedeném s jinou osobou (osobou, která není zůstavitelovým dědicem), a byla-li příčinou tohoto stavu skutečnost, že v dědickém řízení (popřípadě v původním dědickém řízení) […]

Jediný dědic jako osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody před skončením pozůstalostního řízení

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2393/2000, ze dne 27. 3. 2002: Podle § 460 ObčZ se dědictví nabývá smrtí zůstavitele. Dědictvi je představováno souhrnem všech práv a povinností způsobilých být předmětem dědění. Z práv, která zanikají smrtí oprávněného, je třeba uvést zejména práva osobnostní, vztahující se k základním atributům lidské osobnosti, a práva […]

Určení, že zůstavitel vlastnil určitý majetek ke dni smrti a skutečnosti nastalé po tomto okamžiku

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1977/2001, ze dne 8. 4. 2003: Ve věci jde o určení, zda právní předchůdci dovolatelů byli ke dni smrti vlastníky předmětných nemovitostí. Podle konstantní judikatury se dědic může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. […]

Určovací žaloba k majetku jako podklad pro dodatečné projednání pozůstalosti zůstavitele jako dědice po jiném zůstaviteli

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 739/2003, ze dne 17. 3. 2004: Spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení řeší žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci. Rozhodnutí o tom, zda určitá věc je předmětem dědictví po zůstaviteli, náleží […]

Vázanost soudu při rozhodování o procesním nástupnictví rozhodnutím pozůstalostního soudu o zastavení pozůstalostního řízení pro zanechání majetku nepatrné hodnoty

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 209/2005, ze dne 31. 1. 2006: Nezanechal-li zůstavitel majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty, nemá zůstavitel právního nástupce, který by vstoupil do jeho práv a povinností; soud proto řízení o dědictví zastaví (§ 175h o.s.ř.) a případný majetek nepatrné hodnoty vydá vypraviteli zůstavitelova pohřbu, který tento majetek […]

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek