Rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 78/2015, ze dne 31. 7. 2017: Judikatura obecných soudů je ve vztahu k dědickému právu ustálena v těchto závěrech: [1] Nepravý dědic (tj. osoba, která podle rozhodnutí o dědictví nabyla majetek zůstavitele, ačkoliv podle dědického práva jej neměla nabýt buď vůbec, nebo v takovém rozsahu, v jakém jej […]
K počínání dědice, kterým dal najevo dovoláním se relativní neplatnosti závěti, že dědictví nechce odmítnout
Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 324/95, ze dne 19. 2. 1996: Dovoláním se neplatnosti závěti, jehož zákonným důsledkem je právo na nabytí povinného dědického podílu, se V. E. stala dědičkou zůstavitelky v první dědické skupině (§ 473 odst. 1 ObčZ). I když podle ust. § 463 ObčZ platí, že dědic může […]
K počínání dědice, kterým dal najevo, že dědictví nechce odmítnout
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 24 Co 321/99-171 ze dne 30. 11. 1999: Z uvedených ustanovení lze dovodit, že je naprosto nepřípustné, aby po úmrtí zůstavitele nakládal s jeho majetkem někdo jiný než dědic. Pokud je nutné nakládat s majetkem zůstavitele nad rámec běžného hospodaření již v průběhu dědického řízení (např. hradit za […]
K počínání dědice, kterým dal najevo, že dědictví nechce odmítnout
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1351/2000, ze dne 14. 3. 2001: Počínáním, kterým dal najevo, že dědictví nechce odmítnout, se podle ustálené judikatury soudů rozumí takové chování dědice, kterým se k zůstavitelovu majetku nebo k jeho části (například k jednotlivé věci) projevuje jako jeho vlastník (k zůstavitelovu majetku nebo jeho části se tedy […]
Počínání, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4391/2009, ze dne 22. 5. 2012: Počínáním, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout, se podle ustálené judikatury soudů rozumí takové chování dědice, kterým se k zůstavitelově majetku nebo k jeho části (například k jednotlivé věci) projevuje jako jeho vlastník (k zůstavitelovu majetku nebo jeho části se […]
Počínání, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2262/2019, ze dne 4. 9. 2019: Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (již k ustanovení § 465 zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013, následně i k obsahově stejnému ustanovení § 1489 o.z., který je účinný od 1.1.2014) se počínáním, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout (nyní, […]
Nemožnost odmítnout dědictví z důvodu uplynutí zákonné lhůty
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 24 Co 214/96-24, ze dne 30. 8. 1996: Odvolatelka byla totiž poučena o svém dědickém právu a o možnosti odmítnout dědictví již 19. 5. 1994 (viz záznam na č. 1.12 spisu, který je odvolatelkou podepsán). Dědic může sice dědictví odmítnout, ale musí tak učinit ve lhůtě jednoho měsíce […]
Spor o odmítnutí dědictví jako spor o dědické právo
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 149/2008, ze dne 22. 5. 2009: V posuzovaném případě vznikl mezi účastníky řízení, tj. v úvahu přicházejícími dědici (srov. § 175b o.s.ř.), shora popsaný spor o to, zda rodiče zůstavitele platně odmítli dědictví po zůstaviteli, tedy spor o jejich dědické právo, který měl být řešen postupem podle ustanovení […]
Náležitosti poučení dědice o možnosti odmítnout dědictví
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2149/2009, ze dne 22. 12. 2011: Podle ustanovení § 464 obč. zák. prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. V úvahu přicházejícímu dědici […]
Plná moc speciální k odmítnutí dědictví vs. plná moc k zastupování v celém řízení
Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR 4 Cz 28/78, ze dne 27. 7. 1978: Udělil-li dědic v řízení o dědictví svému zástupci plnou moc opravňující zástupce jen k odmítnutí dědictví, nepostačuje tato plná moc k oprávnění tohoto zástupce, aby zastupoval dědice v celém průběhu řízení o dědictví.
