Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 324/95, ze dne 19. 2. 1996:
Dovoláním se neplatnosti závěti, jehož zákonným důsledkem je právo na nabytí povinného dědického podílu, se V. E. stala dědičkou zůstavitelky v první dědické skupině (§ 473 odst. 1 ObčZ). I když podle ust. § 463 ObčZ platí, že dědic může dědictví odmítnout, stanoví ust. § 465 ObčZ z tohoto obecného pravidla výjimku, a to, že dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. Tím, že se pozůstalá dcera V. E. dovolala neplatnosti závěti zůstavitelky, podle které se jí z dědictví nemělo dostat ničeho, projevila evidentně zájem o dědictví a dala tak najevo, že chce dědit. Za této situace již dědictví odmítnout nemohla. Pokud tak následně 26. 10. 1994 učinila, nelze s tímto jejím prohlášením spojovat jí zamýšlené právní účinky, tj. že by na její místo nastoupili jako dědicové její potomci. Dcera zůstavitelky V. E. zůstala proto, vedle závětní dědičky M. B., sama dědičkou ze zákona, a její dědický podíl nemohli nabýt její potomci L. E. a M. P.