Rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 C 171/2021, ze dne 31. 1. 2022:
Podle § 485 odst. 1 o.z., zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
Žalobce podává žalobu s odkazem právě na ustanovení § 485 odst. 1 o.z.. Jak již bylo shora uvedeno, v době úmrtí [jméno][příjmení] byla její teta [jméno][příjmení] živa a za této situace se v roce 2012, stejně jako následně v rámci dodatečného projednání dědictví, měla stát dědičkou po [jméno][příjmení] z níže uvedených důvodů. V rámci dědického řízení po [jméno][příjmení] je zcela zřejmé, že nepřicházeli v úvahu dědicové v rámci prvé až třetí dědické skupiny dle § 473 až 475 o.z., tedy děti, manžel, rodiče a sourozenci a za této situace měli nastoupit dědicové v rámci čtvrté skupiny dle § 475a o.z., dle něhož nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Prvotně je nutno posoudit v rámci této čtvrté skupiny zda přichází v úvahu dědění ze strany prarodičů.
Podle názoru soudu z obsahu shora uvedených dědických rozhodnutí soudů o dodatečných projednáních dědiců je zřejmé, že v případě [jméno][příjmení] byla jejím prarodičem z matčiny strany [jméno][příjmení], narozená [číslo], zemřelá 1979 a dle názoru soudu není ani teoreticky možné, že by v roce 2012 byl živ i druhý prarodič [jméno][příjmení] z této strany (děda), zcela určitě se nejednalo v době úmrtí babičky o jejího manžela, protože v takovém případě by společně s dětmi byl účasten po ní dědického řízení, buď se tedy jedná o osobu, která zemřela dříve jak [jméno][příjmení] starší a nebo o osobu, která nemusela vůbec s [jméno][příjmení] být v manželském vztahu, každopádně z data narození [jméno][příjmení] starší, dat narození jejích dětí, je pak zřejmé, že by se muselo jednat o osobu v roce 2012 výrazně převyšující věk 100 let.
Ostatně v dědickém řízení po [jméno][příjmení] nebyli bráni tato babička s dědou jako možní dědicové po nenaplnění prvých tří skupin. Stejná situace je dána ohledně možných prarodičů z linie od otce [jméno][příjmení], tedy rodičů jejího otce. Ze sdělení [právnická osoba], p.o., [obec] vyplývá, že [jméno][příjmení] byla za svého života umístěna v různých ústavech sociální péče a této společnosti je známo, že její otec [jméno][příjmení] se narodil [datum]. Je tedy opět s ohledem na datum narození jejího otce nemožné, aby v roce 2012 byly naživu jeho rodiče, opět by jejich věk musel výrazně převyšovat hranici 100 let. V dědickém řízení otec [jméno][příjmení] ani jeho rodiče, tedy prarodiče [jméno][příjmení], nevystupovali, již v základním dědickém řízení bylo konstatováno nenaplnění dědických skupin a připadnutí majetku státu. Za této situace je soud názoru, že v předmětné čtvrté dědické skupině se k datu úmrtí [jméno][příjmení] její prarodiče jako dědicové nenachází a pak s dědickým nárokem ze zákona nastupují děti těchto prarodičů a v tomto případě se tedy jedná o [jméno][příjmení], která jediná z dětí prarodičů z matčiny strany byla k datu úmrtí [jméno][příjmení] živa, ostatní děti zemřely dříve a pokud se jedná o možné děti prarodičů z druhé strany, opět žádným z účastníků nebylo tvrzeno, že by k datu úmrtí [jméno][příjmení] takoví možní dědicové existovali a byli živi.
12. Pak za shora uvedené situace dle názoru soudu měla jednu ideální pětinu pozemků, kterou získal po [jméno][příjmení] stát, správně zdědit její teta [jméno][příjmení]. V době dodatečného projednání dědictví, tedy v roce 2020, však již [jméno][příjmení] nežila, zemřela v roce 2016 a tedy, pokud by v dodatečném projednání došlo ke konstatování jejího dědictví, mělo by pak následně následovat i dodatečné projednání dědictví po [jméno][příjmení], kde jediným zákonným dědicem je žalobce. Na základě původního dědického řízení po zůstavitelce [jméno][příjmení], zahájeného v roce 2012, skončeného v roce 2013, nemohla [jméno][příjmení] nárok dle § 485 odst. 1 o.z. uplatňovat, protože v původním řízení předmětný majetek shledán nebyl, předmětný majetek byl shledán až nyní a bylo o něm rozhodnuto až v rámci dodatečného projednání dědictví. Je tedy zcela evidentní, že samotná [jméno][příjmení] jako oprávněná dědička své nároky ve smyslu § 485 odst. 1 o.z. uplatnit nemohla a proto dle názoru soudu je oprávněn takovou žalobu podat její nástupce, tedy žalobce, jako její jediný zákonný dědic, k němuž by nárok na vlastnictví předmětné jedné ideální pětiny směřoval, pokud by bylo dědické právo [jméno][příjmení] správně v dodatečném projednání dědictví, ale i v původním projednání dědictví, konstatováno. Svého nároku se mohla domoci pouze postupem dle § 485 odst. 1 o.z., tedy žalobou oprávněného dědice na vydání předmětné jedné ideální pětiny předmětných pozemků a žalobce jako jediný dědic a nástupce [jméno][příjmení], která z objektivních důvodů toto učinit nemohla, je takovou žalobu dle názoru v tomto případě oprávněn podat. Předmětem je spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, a tedy za této situace je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva k té jedné ideální pětině pozemků, která vlastnicky náleží žalované, protože na základě jiné skutečnosti nebude moci být žalobce v katastru nemovitostí jako vlastník této další jedné ideální pětiny zapsán. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě vyhověl.
