Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3233/2008, ze dne 29. 10. 2008:
Účastníky řízení o dědictví jsou navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§ 94 odst. 2 o. s. ř.). Zákon účastníky řízení o dědictví označuje v ustanovení § 175b o. s. ř. Účastenství v dědickém řízení v tomto případě odráží hmotné dědické právo a směřuje k tomu, aby byla zjištěna osoba, která skutečně vstoupí do práv a povinností zůstavitele, popřípadě aby bylo zjištěno, že zůstavitel nemá dědice, který by nabyl dědictví, a že proto dědictví musí ve smyslu § 462 obč. zák. připadnout státu.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 obč.zák.); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.). Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů (srov. § 471 odst. 1 obč. zák., § 175p o. s. ř.). je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku, jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo (srov. § 471 odst. 2, § 472 odst. 2 obč. zák.; § 175t a násl. o. s. ř.).
Ti, kteří nabudou zůstavitelův majetek při uzavření a schválení dohody o přenechání dědictví žalobcovým věřitelům k úhradě dluhů, resp. při provedení likvidace dědictví, se tím nestávají zůstavitelovými dědici; vlastnické právo k převzatému majetku získávají nikoliv z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí státního orgánu – soudu (srov. § 132 obč. zák.). Totéž platí i v případě majetku, který se při likvidaci dědictví nepodařilo zpeněžit a soud usnesením rozhodl, že tento majetek připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (srov. § 175u odst. 2 o. s. ř.).
Obecně platí, že, ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§ 107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví státu připadlo podle ustanovení § 462 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007).
Jednou z výjimek z tohoto pravidla je však postup soudu v řízení o dědictví. Teprve pravomocné usnesení soudu o dědictví (srov. § 175q o. s. ř.) ve vztahu k dědici, a to i ve vztahu k dědici zemřelému (srov. § 460 obč. zák.), totiž deklaruje rozsah majetku, který tento dědic po zůstaviteli děděním nabyl. Do té doby svědčí dědici pouze dědické právo (nárok na dědictví), jež sice má majetkovou povahu, ale není právem, které by mohlo být předmětem převodu. Takové právo proto nemůže být ani předmětem dohody o přenechání předluženého dědictví věřitelům (srov. § 175p o. s. ř.), ani nemůže být zpeněženo při likvidaci dědictví (srov. § 175u o. s. ř). Proto, ztratí-li po zahájení řízení o dědictví způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která přichází v úvahu jako dědic zůstavitele, jež nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, rozhodne soud (§ 107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, aniž by čekal na to, až státu bude pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že mu dědictví připadlo podle ustanovení § 462 obč. zák. Jen takový postup umožní, aby následně, v řízení o dědictví po zemřelém dědici, bylo lze – jak výše vysvětleno – uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či provést likvidací dědictví.