Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 Co 15/74, ze dne 31. 1. 1974: Jestliže zůstavitel v závěti určil konkrétní nemovitost ustanovenému závětnímu dědici, ale později tuto nemovitost smluvně převedl na jinou osobu, nelze při posuzování účinnosti závěti nebo její části již zpravidla mít za to, že by zůstavitel přesto chtěl, aby […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 22/77, ze dne 21. 7. 1977: Ustanovil-li zůstavitel závětí dědice veškerého svého majetku, „který je v jeho bytě“, lze tento projev vůle vyložit tak, že se vztahuje i na úspory na vkladních knížkách, jež měl v bytě uloženy v době pořizování závěti i svém majetku, […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 73/82, ze dne 30. 3. 1983: Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, je třeba k doložení skutečné vůle pisatele závěti v pochybnostech zjišťovat vedle znění textu listiny i všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 61/86, ze dne 28. 11. 1986: K posouzení skutečné vůle pisatele závěti, jsou-li o ní pochybnosti, je třeba zjišťovat vedle znění textu listiny (slovního výkladu) všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětních dědiců učiněn a z nichž lze dovodit skutečnou vůli zůstavitele. […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 8/90, ze dne 28. 2. 1990: Jestliže zůstavitel ustanoví ve své závěti dědici svého majetku „synovce, neteře a sestry“, pak je jednoznačně určitelný, kdo jimi byli v době smrti zůstavitele a že závětními dědici zůstavitele jsou všichni, tj. jeho sestry, synovci a neteře ve vlastním […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 218/93, ze dne 14. 2. 1994: Ustanovení závěti, kterým pořizovatel poroučí svůj majetek „svým dětem“ bez uvedení bližších údajů o těchto dětech, nelze považovat za neurčité: je prokazatelné, kdo je dítětem pořizovatele. Neobsahuje-li závěť další omezení, je třeba ji vykládat tak, že pořizovatel ustanovil za dědice […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1143/2002, ze dne 19. 12. 2002: Ustanovení dědiců je podstatnou obsahovou náležitostí závěti jako právního úkonu, bez níž by nešlo o platnou závěť. Občanský zákoník přitom nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, tj. formální náležitost ustanovení dědice. Proto musí jít o takové označení, které […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1859/2006, ze dne 25. 4. 2007: Označení osoby dědice zůstavitelkou v závěti tak, že jde o osobu, „která se prokáže dokladem o zaplacení jejího pohřbu do hrobky k jejímu manželovi“, a že „to bude táž osoba, která se o ni až do její smrti postarala“, lze pokládat za […]
Vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě závěti neplatné
Vznik věcného břemene na základě závěti obecně předpokládá jednak existenci závěti, v níž zůstavitel ustanoví dědice k příslušnému věcnému právu, jež bude trpěno jako věcné břemeno na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, a jednak rozhodnutí soudu (dříve státního notářství), jímž bude v řízení o dědictví věcné břemeno deklarováno. V době před 1. 4. 1983 zákon […]
Odkázání bytu dědici závětí za situace, kdy v den smrti se zůstavitel stane jen vlastníkem družstevního podílu
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1380/2007, ze dne 16. 7. 2008: Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel a postupem podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. dospěl ke správnému závěru, že právní úkon závěti, který učinila zůstavitelka dne 21.1.1998 je v celém rozsahu […]
