Vznik věcného břemene na základě závěti obecně předpokládá jednak existenci závěti, v níž zůstavitel ustanoví dědice k příslušnému věcnému právu, jež bude trpěno jako věcné břemeno na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, a jednak rozhodnutí soudu (dříve státního notářství), jímž bude v řízení o dědictví věcné břemeno deklarováno.
V době před 1. 4. 1983 zákon umožňoval zřízení práva doživotního užívání obytného domu formou osobního závazku sjednaného dohodou podle § 51 ObčZ, upravujícího tzv. nepojmenované smlouvy. Formou závěti však takové právo nemohlo být platně založeno.
Závěť, jíž se zřizovalo věcné břemeno, sepsaná za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., byla v této části neplatná.
Účastník dědického řízení v období před 1. 4. 1983 mohl být v dobré víře, že mu vzniklo na základě závěti právo odpovídající věcnému břemeni, jestliže toto právo bylo deklarováno rozhodnutím státního notářství.
