Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1380/2007, ze dne 16. 7. 2008:
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel a postupem podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. dospěl ke správnému závěru, že právní úkon závěti, který učinila zůstavitelka dne 21.1.1998 je v celém rozsahu určitý (§ 37 odst. 1 obč. zák.), že „ze závěti lze jednoznačně dovodit přání zůstavitelky, aby byt nacházející se ve L. ulici, který užívá, připadl jako dědictví jejímu synovi Ing. Z. P.“; že „je evidentní, že v době pořizování závěti zůstavitelka, vzhledem k okolnostem, předpokládala, že tento byt v budoucnu nabude do svého vlastnictví“; že „pokud se tak nestalo a zůstavitelka se po pořízení závěti stala členkou bytového družstva a na základě členství užívala uvedený byt jako byt náležející bytovému družstvu, je nutné v dědickém řízení projednat její členský podíl v bytovém družstvu, jehož členkou byla ke dni smrti“; že „v dědickém řízení je nutné projednat takový majetek, který zůstaviteli náležel ke dni smrti, a jestliže v tomto případě zůstavitelka ke dni smrti neměla uvedený byt ve svém vlastnictví, ale byla členkou bytového družstva s právem užívat tento byt, pak předmětem dědického řízení se stane členský podíl v bytovém družstvu, a s ohledem na její vůli vyjádřenou v závěti, aby tento byt připadl pozustalému synovi Ing. Z. P., je na místě určit Ing. Z. P. dědicem členského podílu, k němuž náleží právo tento byt užívat“.