Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 7 C 145/2022, ze dne 10. 11. 2023:
Předmětem řízení je nárok uplatněný žalobcem vycházející z tvrzení, že je dědicem své tety [jméno] [příjmení], zemřelé dne 23.1.2018 (dále jen zůstavitelka), dědictví projednával zdejší soud pod sp. zn. 26 D 2010/2018, kdy dědické řízení skončilo tak, že dědictví připadlo jako odúmrť státu. Nebyl účastníkem dědického řízení, protože o něm nevěděl, informace o tom,, že dědické řízení po tetě probíhá, se nedostala do jeho dispozice, vzhledem k tomu zřejmě, že žije v Austrálii. úmrtí tety a dědickém řízení se dozvěděl až v březnu 2022. S tetou – zůstavitelkou byl pouze v občasném kontaktu prostřednictvím korespondence, která nebyla častá s ohledem na odlehlost obou míst, kdy ona žila v [obec] a on v Austrálii. Rodiči zůstavitelky byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], měla dva sourozence, a to bratra [jméno], ten byl bezdětný, dále sestru [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), jejímž synem je žalobce, to jest synovec zůstavitelky. Rodiče i sourozenci zůstavitelky již všichni zemřeli. Nárok uplatňuje ve smyslu ustanovení § 189 odst. 2, z.ř.s., který umožňuje oprávněnému dědici, aby se domáhal vydání pozůstalosti.
V řízení o pozůstalosti se může stát, že vyjde najevo, že dědické právo svědčí osobám, které nejsou známy, popřípadě se nepodařilo zjistit žádné údaje potřebné k identifikaci povolaného dědice. V případě, že neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu o sobě nedá před uplynutím stanovené lhůty vědět, soud k němu při projednání dědictví nepřihlíží; jeho dědické právo tím nezaniká, dědic je však nemůže uplatnit v řízení o pozůstalosti, ale jen žalobou v občanském soudním řízení jak vyplývá z ustanovení § 1671 občanského zákoníku.
Dle ustanovení § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.
Vzhledem k tomu, že soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], a stal se také dědicem ve výroku uvedené bytové jednotky a na určující žalobě má nepochybně naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.), neboť bez zápisu v katastru nemovitostí této bytové jednotky s ní nemůže volně disponovat, proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I.