Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 35 C 61/2023, ze dne 14. 12. 2023:
Soud se v prvé řadě zabýval otázkou zdánlivosti předmětné závěti. Žalobce v řízení namítal, že je závět zdánlivá pro její neurčitost a nesrozumitelnost. Nesrozumitelnost žalobce spatřoval v tom, že ze závěti není možné zjistit, co jí zůstavitel zamýšlel. Rovněž namítal, že zůstavitel v závěti naložil s majetkem, se kterým v době sepisu závěti nedisponoval, resp. rozdělil mezi své dědice finanční prostředky získané z prodeje bytu, který ale nikdy prodán nebyl. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že v rámci pozůstalostního řízení mu byl předestřen názor, že ze závěti lze vyčíst vůli zůstavitele zřídit dědicům podíly na předmětném bytu, a to v rozsahu odpovídajícím podílu stanovených částek vůči zůstavitelem odhadované hodnotě bytu. Žalobce s tímto zásadně nesouhlasil a tvrdil, že ze závěti není v žádném směru patrná vůle zůstavitele, aby se jeho dědicové stali podílovými spoluvlastníky předmětného bytu.
S výše uvedenou argumentací žalobce se zdejší soud ztotožnil, když došel po provedeném dokazování ke stejnému závěru. Zůstavitel si ve své závěti předmětný byt ocenil na částku 1 800 000 Kč až 2 000 000 Kč a tyto finanční prostředky pro případ své smrti rozdělil. K prodeji bytu však nikdy nedošlo a zůstavitel tak v závěti pořídil o majetku (penězích získaných prodejem bytu), který nevlastnil. Soud sdílí názor žalobce, že ze závěti není patrná vůle zůstavitele, aby se závětní dědici stali podílovými spoluvlastníky nemovitosti. V závěti z roku 2014 je vyjádřen úmysl zůstavitele rozdělit mezi dědice peněžní prostředky v konkrétní výši.
Dle komentářové literatury se pojmem srozumitelné právní jednání míní takové jednání, u něhož je zřejmé, co jím jednající sleduje. Pokud následky jeho jednání nejsou zřejmé, pak je jednání nesrozumitelné. Obecně se rozlišuje nesrozumitelnost absolutní a relativní. Absolutní nesrozumitelnost (nesrozumitelnost pro každého) má za následek zdánlivost právního jednání vždy. Určitostí právního jednání rozumíme, pokud je zřejmé„ jaká práva a povinnosti mají vzniknout, změnit se nebo zaniknout“. Pokud je právní jednání neurčité s nesrozumitelné, lze jej zhojit dodatečným vyjasněním, resp. upřesněním obsahu právního jednání mezi jednajícíma a adresátem. Pokud k tomuto vyjasnění nedojde, zůstává původní jednání zdánlivým (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k ust. § 553 o.z.)
V projednávané věci již nelze dodatečného vyjasnění právního jednání dosáhnout, když předmětem výkladu je závěť. Z jejího obsahu rovněž není patrné, a nelze to ani žádným výkladem dovodit, jak chtěl zůstavitel o svém majetku pořídit. Stěžejní argumentací je, že zůstavitel v závěti pořídil o majetku, jímž nedisponoval, když byt nebyl prodán. Dále, že možným řešením dané situace by snad bylo zřízení spoluvlastnických podílů pro závětní dědice, tak jak bylo navrženo v průběhu pozůstalostního řízení. S tímto závěrem zdejší soud nesouhlasí, když ze závěti neplyne vůle zůstavitele ze závětních dědiců učinit spoluvlastníky. Formulace zůstavitele sice svádí k domněnkám, jakým způsobem mínil se svým majetkem naložit, nicméně nelze se s jistotou přiklonit k žádnému výkladu a nezbývá nic jiného než konstatovat, že závět ze dne 21. 10. 2014 je neurčitá a nesrozumitelná, tudíž zdánlivá dle ust. § 553 odst. 1 o.z., a proto k ní nebude přihlíženo dle ust. § 554 o.z.