Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 7 C 110/2023, ze dne 10. 10. 2023:
Je zcela nepřípustné, aby tzv. závětní dědici z ústně učiněné závěti, v daném případě dva z žalobců, byli současně svědci takto učiněné ústní závěti.
Soud nepovažuje úmrtí zůstavitele za nahodilou událost, ale přirozený vývoj lidského života. Zůstavitel byl ve věku, kdy bylo možné zcela reálně očekávat, že vzhledem k jeho takto vysokému věku může dojít k úmrtí ze dne na den. Bylo by pochopitelné, že po smrti dcery zůstavitele, by se zůstavitel velmi těžko smiřoval s úmrtím svého dítěte. Pokud byl zůstavitel schopen zajistit pohřeb své dcery, pak se lze domnívat, že také mohl učinit písemnou závěť. Rovněž se zůstavitel dle názoru soudu nenacházel v takové mimořádné situaci, kdy chtěl, ale nemohl tuto závěť učinit písemnou formou. Samotná skutečnost, že byl v nemocnici, takovou situaci, prostředí nenavozuje. Je však otázkou, zda byl zůstavitel ještě ve stavu, kdy byl schopen učinit takové právní jednání a posoudit následky právního, které by byly platné. Ale také, zda skutečně zůstavitel měl vůli takové jednání učinit. Ve zdravotnickém ústavu byl proto, že u něj došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, což také i žalobkyně a) a b) uvedli v řízení o pozůstalosti, proto byla zavolána záchranná služba. Zhoršení zdravotního stavu zůstavitele vzhledem k jeho věku a úmrtí dcery, nebylo nic mimořádného a neobvyklého. Při převzetí do zdravotního ústavu [anonymizována tři slova] (hlášení spis [spisová značka]) bylo uvedeno, že hospitalizace zůstavitele od [datum] v [údaj o čase] hodin, pro zdravotní indikaci, psychický stav porucha vědomí, přivezen [anonymizováno].
Tvrzení žalobců, uvedená v žalobě, že se zůstavitel nacházel v dobré fyzické kondici, zvládal sebe obslužnost, jsou tvrzení obecná, kdy není definováno, co si pod pojmem dobrá fyzická kondice u osoby ve věku [anonymizováno] let lze představit. Zůstavitel měl tzv. pečovatelku, o které následně žalobci uvedli, že nebyla pečovatelkou, ale de facto rodinnou přítelkyní. Jaký byl stav mysli zůstavitele, zda byl či nebyl schopen posoudit právní následky svého projevu, nelze za současného stavu hodnotit.
Vzhledem ke shora uvedeným skutkovým zjištění a právnímu závěru, soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro učinění závěti v ústní formě ve smyslu ust. § 1542 občanského zákoníku.