Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 60 C 270/2019, ze dne 2. 10. 2023:
Na základě provedeného dokazování bylo také nade vší pochybnost prokázáno, že zůstavitel trpěl minimálně od roku 2015 duševní poruchou trvalého charakteru, pro kterou byla významným způsobem snížena jeho schopnost rozpoznat a posoudit následky svého právního jednání. V rozhodném době, tj. ke dni 20. 6. 2016, kdy byla podepsána allografní závěť, byla tedy zůstavitelova schopnost rozpoznávací a ovládací, jeho myšlení a jednání výrazně ovlivněny středně těžkou demencí, což mu znemožnilo porozumět důsledkům svého jednání. Na tomto závěru nelze ničeho měnit, ač svědkyně [příjmení] [příjmení] vypověděla, že se jí zůstavitel zdál v pořádku, neboť znalce v rámci svého výslechu jednoznačně uvedl, že při běžném, konvenčním styku nemusí být středně těžká demence na první pohled pro laika rozpoznatelná.
V návaznosti na učiněná skutková zjištění, bylo právní jednání zůstavitele spočívající v pořízení allografní závěti dne 20. 6. 2016 shledáno absolutně neplatným. Absolutně neplatným, neboť § 581 o. z. směřuje na ochranu osob stižených duševní poruchou, a porušení tohoto ustanovení by zjevně odporovalo zákonu a zároveň by bylo v rozporu s veřejným pořádkem dle dikce § 588 o. z.
Podle § 1633 o. z. platí, že kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.
Byla-li závěť shledána neplatnou, hledí se na ni jako by od počátku neexistovala. Dědickým titulem se namísto závěti stává zákon, podle kterého dědí v první třídě dědiců zůstavitelovi děti a jeho manžel, každý z nich rovným dílem (§ 1635 o. z.).
Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel jako vdovec, zanechal dvě děti, pak by dědictví po něm nabyli účastníci řízení.
Závěrem soud vzhledem ke všemu výše uvedenému konstatuje, že žalobci svědčí dědické právo a je zákonným dědicem po zůstaviteli.