Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 10 C 137/2022, ze dne 27. 7. 2023:
Podle výsledků vyšetření lékařem pak znalkyně specializující se na gerontopsychiatrii seznala, že příznaky uvedené lékařem, tj. dříve používaná diagnóza ateroskleróza s poruchou psychiky, která se u zůstavitelky podle lékaře projevovala tím, že s ní byl obtížný kontakt, byla dezorientovaná časem, neudržela moč a někdy i stolici, byla převážně ležící neschopná se sama najíst či napít, nezvládající ostatní sledované aktivity, jsou zcela nepochybnými projevy středně těžké demence zůstavitelky. Znalkyně uvedla, že od lehké demence se středně těžká odlišuje právě tím, že jsou narušeny i základní denní činnosti postižené osoby, jako je právě hygiena, příprava a obstarávání si jídla, ale i nakládání s penězi a majetkem. Stadium středně těžké demence je navíc charakterizováno i pokročilou a nenávratnou deteriorací kognitivních funkcí, osobnostní degradací a rozvojem neurologické symptomatologie – pacient je pak mj. neschopen udržení očního kontaktu, je kompletně dezorientován, má problém rozpoznat své blízké nebo okolní předměty. V širším kontextu je pak patrný postupný progres demence u zůstavitelky, kdy z pozdější zprávy ČSSZ vyplývá, že lékař po zhlédnutí zůstavitelky konstatoval, že je zcela imobilní, dezorientovaná místem, časem i osobou, a spolupráce s ní je obtížná. [příjmení] bezmocnosti byl proto posudkovým lékařem konstatován v nejzávažnějším stupni – tedy bezmocnost úplná, která odpovídá těžké demenci. Znalkyně s ohledem na to dospěla k jednoznačnému závěru (byť je tento závěr v posudku uveden pouze jako„ pravděpodobný“ s ohledem na to, že k dispozici nebyla další zdrojová dokumentace zůstavitelky), že zůstavitelka v tomto duševním stavu nemohla být za žádných okolností schopna právního úkonu jako je pořízení listiny o vydědění. Posudek znalkyně včetně závěrů je řádně a podrobně odůvodněn, včetně odkazů na odbornou literaturu z této oblasti psychiatrie, bez jakýchkoliv vnitřních rozporů, takže soud nemá žádný důvod, proč se s ním neztotožnit.
S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] nebyla dne [datum] osobou způsobilou k právnímu úkonu ve smyslu § 8 odst. 1 obč. zák., jakým je pořízení listiny o vydědění, neboť ji sužovala duševní porucha v podobě nejméně středně těžké demence. Jako takový je proto tento právní úkon v souladu s § 38 odst. 2 obč. zák. třeba považovat za neplatný. Protože byla dokazováním zodpovězena otázka, zda listina o vydědění vyjadřuje skutečnou vůli zůstavitelky, nebylo už vzhledem ke konstatování neplatnosti úkonu dále třeba zabývat se i tím, zda byl opravdu dán důvod, resp. důvody k vydědění [jméno] [příjmení] včetně jejích potomků.
Na základě provedeného dokazování tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, protože listina o vydědění je s ohledem na nezpůsobilost pořizovatelky k takovému právnímu úkonu neplatná. Je tedy na místě konstatovat, že se určuje, že [jméno] [příjmení], babička žalobce, je dědičnou ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení] v souladu s ustanovením § 473 odst. 1 obč. zák.
