Rozsudek Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 12 C 113/2019, ze dne 24. 11. 2022:
Soud po vyhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. K zahájení řízení bylo s žalobou doloženo usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2019 č. j. [číslo jednací]. Tímto bylo uloženo notářkou, jako pověřenou soudní komisařkou v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [celé jméno svědkyně], pozůstalému synovi [celé jméno žalobce], aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal k Okresnímu soudu v Olomouci žalobu na určení, že pozůstalé děti zůstavitelky [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalované], nejsou dědici zůstavitelky ze závěti ze dne 5. 2. 2007. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 3. 2019. Žaloba v této věci byla podána u zdejšího soudu dne 29. 4. 2019 tedy řádně a včas ve stanovené lhůtě. Žalobce žalobu rozšířil o stejné určení ve vztahu i k závěti zůstavitelky ze dne 21. 8. 2006, neboť se jedná o dvě závěti z doby v krátkém časovém sledu, aby soud mohl projednat určovací žalobu ve vztahu k oběma závětem společně, vzhledem k délce trvání dědického řízení. Soud tedy tuto změnu žaloby připustil z důvodu procesní ekonomie, když rozhodnutí ve věci může být využito i ve vztahu k další závěti zůstavitelky v dědickém řízení. Soud vyhodnotil, že v tomto řízení je žalobce aktivně věcně legitimován jako dědic, jehož dědické právo se jevilo v dědickém řízení jako méně pravděpodobné, a žalovaní jsou věcně pasivně legitimováni, jako dědicové z existujícího dědického titulu. Kromě otázky věcné legitimace se soud prvotně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určení. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo dotýká. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Soud uzavřel s ohledem na odkaz notářky v usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2019 č. j. [číslo jednací], že naléhavý právní zájem na určení je dán ohledně závěti ze dne 5. 2. 2007. Současně je však dle názoru soudu dán i k určení ve vztahu přechozí závěti ze dne. 21. 8. 2006, která byla v dědickém řízení zjištěna a bude v něm následně také projednávána s obdobným skutkovým základem a stejnými důkazy. Provedeným rozsáhlým dokazováním pak bylo prokázáno jak listinami, připojenými spisy, výpověďmi svědků i účastníků, ale zejména znaleckým posudkem a výpovědí nově ustanovené znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], že zůstavitelka [jméno] [celé jméno svědkyně] ač byla inteligentní osobou se zachovalými vědomostmi a společenských chováním, trpěla duševní nemocí – vaskulární demencí a to minimálně od května 2006, kdy to bylo zjištěno na geriatrickém oddělení FN [obec]. Při znaleckém vyšetření MUDr. [příjmení] v lednu 2008 pak byla konstatována již demence středně těžkého stupně. Znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] i v novém znaleckém posudku uzavřela, že posuzovaná [jméno] [celé jméno svědkyně] trpěla v rozhodném období duševní poruchou trvalého rázu s tendencí k progresi, jejímiž obecnými příznaky jsou narušení kognitivních funkcí jako je paměť, pozornost, intelekt a orientace. Přičemž však relativně dlouho zůstává zachována osobnost pacienta včetně společenského vystupování a náhledu onemocnění, někdy dochází k apatii nebo zvýraznění dřívějších povahových rysů. Tato duševní porucha v uvedené době ovlivňovala její volní a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k jejímu chování při konání právních úkonů písemných i ústních. V důsledku demence byla snadno ovlivnitelná a manipulovatelná svým okolím a nebyla již schopna správně rozpoznat následky svého jednání. Dle veškeré dostupné dokumentace nebyla schopna plnohodnotně chápat smysl sepsaných závětí ani předmět těchto závětí. Nebyla schopna v uvedeném období projevovat svou vůli způsobem svobodným, určitým, srozumitelným, vážným a omylu prostým. Byla soustavně pod tlakem svého okolí, kterému se snažila vyhovět aktuálně podle toho, u kterého svého potomka se zrovna nacházela. Soudem rovněž bylo z provedených důkazů shledáno, že všichni účastníci jako sourozenci využívali matčiny ovladatelnosti a nedobrého duševního stavu a manipulovali s ní, zejména vůči sobě navzájem k vyřizování si svých neshod. Pokud jde o právní úkony – závěti učiněné dne 21. 8. 2006 a 5. 2. 2007 zůstavitelkou tak, jak již bylo v několika výše uvedených rozhodnutích okresního i krajského soudu vyhodnoceno a odůvodněno, byly činěny osobou nezpůsobilou právně jednat a je třeba tyto pokládat za absolutně neplatné právní úkony. Dle závěru aktuálního znaleckého posudku byla schopnost zůstavitelky, projevovat svou vůli způsobem určitým, srozumitelným a omylu prostým, podstatně snížena. Ze všech provedených důkazů vyplývá, že vztahy účastníků jako sourozenců jsou natolik vyhrocené již dlouhou dobu, že obě strany sporu matku používali jako nástroj ve vzájemném boji proti sobě, a nechali ji činit právní úkony, ač k tomu již nebyla způsobilá. Bylo prokázáno výpověďmi svědků i účastníků, deníkem a dopisy zůstavitelky i listinami z připojených spisů, že mezi ní a všemi jejími dětmi byl oboustranně celkem pozitivní vztah, ovšem kromě žalovaného 1) [celé jméno žalovaného]. Snažila se jim tedy vyhovět v jejich požadavcích, které na ni kladli, zejména různou výpomocí či převody majetku. Z provedených důkazů je zřejmé, že svým chováním a prostřednictvím soudních sporů se všichni účastníci pouze nepříliš vhodným způsobem zasazovali o získání podílů na majetku po svých rodičích. Soud ovšem vyhodnotil, v souladu se závěry znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], že posuzovaná [jméno] [celé jméno svědkyně] trpěla v rozhodném období duševní nemocí trvalého rázu. Tato duševní porucha ve zkoumaném období ovlivňovala její volní a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k jejímu chování při konání právních úkonů. Podle závěru soudu bylo v řízení jednoznačně prokázáno všemi důkazy, že z důvodu demence byla snadno ovlivnitelná a manipulovaná svým okolím, přičemž již nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání. Nebyla tedy schopná ani plnohodnotně pochopit dosah sepsaných závětí, když už od března 2006 neprojevovala svou vůli způsobem svobodným, určitým, srozumitelným, vážným a omylu prostým. Snažila se pouze podrobivě vyhovět svým dětem, které ji ovlivňovaly, když s nimi byla v osobním kontaktu. Při činění různých právních úkonů se však nejednalo o její vlastní svobodnou a vážnou vůli. Žalobě tedy bylo jako důvodné zcela vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.