Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 21 Ok 44/52, ze dne 19. 2. 1952:
Tím, že zůstavitel strávil několik měsíců před smrtí v nemocnici, nepozbyly osoby, které s ním žily ve společné domácnosti jako členové rodiny a z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost, dědického nároku podle § 528 o. z., jestliže pobytem zůstavitele v nemocnici nedošlo ke zrušení společné domácnosti a osoby ty žily v této domácnosti aspoň rok před zůstavitelovou smrtí.
Žalobkyně žila od poloviny ledna 1949 se zůstavitelkou ve společné domácnosti jako člen rodiny a pečovala z tohoto důvodu o zůstavitelku a o společnou domácnost. V červnu 1950 byla zůstavitelka převezena do nemocnice, kde pak v únoru 1951 bez závěti zemřela. Žalobkyně ji za jejího pobytu v nemocnici pravidelně několikrát týdně navštěvovala, přinášela jí z domácnosti potřebné věci a vedla dále domácnost. Jelikož zůstavitelka nezanechala dětí, připadala v úvahu druhá skupina zákonných dědiců, mezi něž se počítala i žalobkyně. Když zůstavitelčina sestra popřela její dědické právo, odkázal soud žalobkyni, aby uplatnila své dědické právo žalobou.
Okresní soud v Kralupech n. Vlt. žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že sice bylo zjištěno, že žalobkyně žila se zůstavitelkou od ledna 1949 ve společné domácnosti jako člen rodiny a pečovala z toho důvodu o zůstavitelku a o společnou domácnost, že však nežila se zůstavitelkou před její smrtí po dobu jednoho roku, ježto zůstavitelka od poloviny června 1950, kdy byla převezena do nemocnice, se už do domácnosti nevrátila a v únoru 1951 v nemocnici zemřela.
Krajský soud změnil k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu tak, že žalobkyně je podle §§ 528 a 529 o. z. zákonnou dědičkou zůstavitelky.
Podle § 528 o. z. dědí, není-li zůstavitelových potomků, v druhé skupině pozůstalý manžel a spolu s ním rodiče zůstavitele, jakož i osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí jako členové rodiny a které z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.
O žalobkyni bylo zjištěno, že žila v domácnosti zůstavitelčině od konce ledna 1949 až do zůstavitelčiny smrti, t. j. do února 1951, tedy delší dobu než jeden rok před zůstavitelčinou smrtí, že tam žila jako člen rodiny a že z toho důvodu pečovala v té době o domácnost.
Jde proto jen o to, zda žalobkyně neztratila dědický nárok podle § 528 o. z. tím, že zůstavitelka byla v červnu 1950 dopravena ze společné domácnosti do nemocnice, kde v únoru 1951 zemřela, že tedy posledních 8 měsíců svého života dlela mimo společnou domácnost.
Z toho, co bylo v řízení zjištěno, vyplývá, že se zůstavitelka odebrala do nemocnice proto, aby se vyléčila ze své choroby a že se měla po vyléčení navrátit do společné domácnosti. Šlo tedy jen o přechodný pobyt v nemocnici, jímž se nezměnilo ani bydliště zůstavitelčino (§ 9 o. s. ř.), ani její společná domácnost. Nebylo také zjištěno, že by společná domácnost zůstavitelky a žalobkyně byla zrušena, po odchodu zůstavitelky do nemocnice, jiným způsobem.
Soud prvé stolice neposoudil věc správně, když žalobu zamítl za tohoto stavu věci, neboť u žalobkyně jsou splněny všechny podmínky dědického nároku podle § 528 o. z.
