Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 39 C 306/2022, ze dne 21. 3. 2023:
Podle ustanovení § 189 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věta druhá, § 172 odst. 2 věta druhá nebo § 173 věta druhá, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.
Podle § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti, to neplatí, jde-li o aktiva nebo práva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, nepřihlíží.
Je to tedy právě § 189 odst. 1 z.ř.s., který řeší situace, kdy k nějakému majetku v rámci řízení o pozůstalosti nebylo přihlíženo. Je pak nepochybně možné, aby ti, kdo tvrdí, že je třeba, aby aktiva pozůstalosti byla rozšířena o další majetek, své nároky uplatnili, a to i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Nicméně pokud je žaloba podána až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, formulace takovéto žaloby musí již odpovídat konkrétnímu právu dědice. Ve vztahu ke konkrétním nemovitostem se tak jedná o přesné vymezení konkrétního spoluvlastnického podílu tak, aby zároveň bylo respektováno konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti ohledně podílů, do kterých byl majetek, který byl projednán, nabyt. Dikce § 193 odst. 1 část věty za středníkem z.ř.s., jednoznačně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla dodatečně projednána. Není tedy možné rozhodovat o tom, že dané nemovitosti (či jiná aktiva) byla ke dni úmrtí v majetku zůstavitele, případně ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky či manžela. V takovémto případě není na žalobě naléhavý právní zájem, uvedené rozhodnutí totiž neřeší konečným způsobem právní postavení účastníka řízení, nemůže ani vést ke změně ve veřejných rejstřících. Pro zjednodušení lze říct, že dědic se může určovací žalobou znějící tak, že věc právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstavitele do jeho výlučného vlastnictví nebo společného jmění manželů jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z.ř.s., když současně musí být splněn předpoklad, že jde o právo k takovému majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Ovšem v době po právní moci rozhodnutí o dědickém právu se může dědic s podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv zpravidla již jen vydání věci bezdůvodného obohacení anebo určení práva nebo právního vztahu. Ovšem pouze ve vztahu k vlastnictví jeho samotného v podílu, tak jak byl v řízení o pozůstalosti již zjištěn.
Je také otázkou, jak nahlížet na okolnost, že v rámci řízení o pozůstalosti vůbec majetek nemovitý, o který se jedná v tomto řízení, nebyl označen jako sporný. Je pak namístě zabývat se také tím, zda lze uvedený majetek vůbec hodnotit jako nové sporné aktivum pozůstalosti tak, aby bylo možné bez dalšího podat žalobu na určení vlastnického práva ke konkrétnímu spoluvlastnickému podílu, či zda je nutné nejprve dát podnět k dodatečnému projednání dědictví, kde by byla řešena právě spornost uvedených aktiv a teprve následně by toto řízení mělo být přerušeno právě pro vyřešení žaloby o určení vlastnického práva jednotlivých dědiců.
Nicméně pokud nebylo sporováno uvedené aktivum řízení o pozůstalosti a nebyl ani iniciován návrh na dodatečné projednání dědictví, rozhodně nelze hovořit o tom, že by žalobci měli naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že zůstavitel měl ve svém majetku, resp. ve společném jmění se žalovanou uvedené nemovitosti. Nic na tomto závěru nezměnilo ani doplnění petitu o to, že by uvedené nemovitosti ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] měly do společného jmění náležet a náležet k tomuto datu i do aktiv pozůstalosti.