Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 750/2021, ze dne 28. 7. 2021:
V dané věci byl pro rozhodnutí soudů v řízení o pozůstalosti významný výklad projevu poslední vůle zůstavitele v závěti datované dnem 12.4.2017, kterou byli za dědice zůstavitele povoláni vnuk O. L., syn V. L., dcery J. Š. a J. K. a manželka J. L., a to jak z hlediska určení výše dědických podílů jednotlivých dědiců na rozdělované pozůstalosti, tak i z hlediska posouzení charakteru v závěti uvedených částek 100.000,- Kč a 120.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že otázka výkladu závěti pořízené po 1.1.2014 (tj. po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) nebyla dovolacím soudem dosud ve všech souvislostech vyřešena, jsou dovolání přípustná.
Z obsahu spisu, v němž je v dané věci zachycen průběh řízení o pozůstalosti, vyplývá, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že listinu označenou jako „Poslední vůle“, datovanou ve XY 12. dubna 2017, vlastní rukou sepsal a podepsal zůstavitel. Listina má tento obsah: „ Správcem závěti ustanovuji syna V. L.. Pokud by z nějakých důvodů nemohl pak vnuka O. L. Na správu vyčleňuji 100 tis Kč. Přeji si standartní rozloučení v obřadní síni. Pro smuteční hosty bude zajištěno občerstvení v dobré restauraci. Pohřben chci být spolu s manželkou J. nejlépe v rodinném hrobě v Paračově. Přál bych si aby o hrob pečovali syn V. a následně jeho další potomci. Na úhradu nákladů nakladů odkazuji 120 tis Kč. Polovina našeho majetku bezpodílového patří manželce J. L.. K tomu jí připadnou veškerá životní pojištění a důchodová spoření. V jejím portfoliu by neměly zůstávat žádné nemovitosti. Rodinný domek a související nemovitosti ve XY vč. veškerého příslušenství i zařízení a vybavení odkazuji vnukovi O. L.. Majetek v hodnotě poloviny dědického podílu odkazuji synovi V. L., v tom pozemky v obci XY. Majetek v hodnotě dědického podílu pro dceru J. Š., v tom pozemky XY a zahradu v XY. Majetek ve výši dědického podílu pro dceru J. K.. Ostatní majetek zdědí manželka J. L.. Přeji si aby aby se o manželky majetek staral syn V. tak aby jeho hodnota, co nejméně utrpěla. Dále si přeji, aby manželce J. byla zajištěna nejlepší možná péče a v souvislosti s tím byly hrazeny i náklady dcer a vnoučat“.
Vnuka O. L. určil zůstavitel za dědice „rodinného domku a související nemovitosti ve XY, vč. veškerého příslušenství i zařízení a vybavení“. Vzhledem k tomu, že nikdo z účastníků řízení nezpochybnil, že se jedná o dům čp. XY, který je součástí pozemku p.č. XY v k.ú. XY, a o další nemovité i movité věci, které jsou uvedeny ve výroku II. bod 1/ usnesení soudu prvního stupně, lze i tomto směru uzavřít, že soudy provedly (mlčky) výklad závěti odpovídající ustanovení § 1494 odst. 2 o.z. – co do určitosti označení toho, co má zdědit pozůstalý vnuk. Je tak evidentní, že pro tohoto dědice zůstavitel určil zcela konkrétní majetek. Z textu závěti současně vyplývá, že si zůstavitel byl vědom toho, že tento majetek je v jeho společném jmění s manželkou J. L., a i když projevil přání, že by v jejím portfoliu neměly zůstat žádné nemovitosti, neobsahuje závěť žádné ustanovení o případném jiném určení věcí pro vnuka O. L., pokud pozůstalé manželce podíl na nemovitých věcech při vypořádání společného jmění zůstane a součástí pozůstalosti se stane jen polovina pozemku p.č. XY, včetně domu č.p. XY v k.ú. XY. Za situace, kdy společné jmění manželů bylo vypořádáno rozhodnutím soudu (s účinky ke dni smrti zůstavitele) tak, že do pozůstalosti připadla jen ideální jedna polovina předmětných věcí a druhá polovina připadla pozůstalé manželce, nemá požadavek dovolatele O. L., aby mu polovina uvedených věcí, které při vypořádání společného jmění připadly pozůstalé manželce, byla vykompenzována jiným majetkem, resp. podílem na majetku z pozůstalosti, oporu v závěti. Absenci „náhradního řešení“ přímo v závěti, nelze nahradit výkladem podle ustanovení § 1494 odst. 2 o.z. – šlo by zcela zjevně o nahrazení vůle zůstavitele, která nebyla v závěti projevena. V této souvislosti lze odkázat na podobnou situaci řešenou v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 19.11.1982, sp. zn. 4 Cz 64/82, v němž byl vyjádřen právní názor, že uvedla-li zůstavitelka v závěti výslovně jen konkrétní nemovitost, jež má připadnout závětní dědičce, ale později tuto nemovitost prodala, takže v době smrti již nebyla její vlastnicí, nestává se takto určená osoba platně dědičkou jiných věcí z tohoto dědictví.