Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 750/2021, ze dne 28. 7. 2021:
Dovolatel V. L. v dovolání požadoval, aby při rozdělení pozůstalosti byl o v závěti uvedené částky 100.000,- Kč a 120.000,- Kč zvýšen jeho dědický podíl, když prostřednictvím výkladu závěti podle ustanovení § 1494 odst. 2 o.z. dovozuje, že tyto částky zůstavitel mínil jako odkaz v jeho prospěch. Dovolací soud vychází z toho, že odkaz je právní jednání obsažené v pořízení pro případ smrti, kterým zůstavitel nařizuje dědici, aby vydal určitou věc z pozůstalosti (popř. i z vlastního majetku) třetí osobě, nebo zřizuje odkazovníkovi pohledávku a osobě stižené odkazem zřizuje dluh. Jestliže není odkazovník dědicem (ust. § 1477 odst. 2 o.z.), je zřejmé, že právo na odkaz nemůže při rozdělení pozůstalosti zvýšit dědický podíl dědice, který je současně i odkazovníkem. Proto, i kdyby v daném případě o odkaz ve prospěch dovolatele V. L. šlo, nemělo by to žádný vliv na stanovení výše dědických podílů, jak jeho, tak i ostatních dědiců. Dovolací soud je však toho názoru, že pokud závěť zůstavitele ze dne 12.4.2017 neobsahuje výslovné ustanovení o zřízení odkazu (kterým by bylo některému z dědiců zůstavitelem nařízeno vydání předmětných částek z pozůstalosti, resp. zřízena pohledávka ve prospěch dovolatele), nelze takové právní jednání dovozovat jen na základě výkladu jiného právního jednání – závěti, byť ustanovení § 1594 odst. 1 o.z. umožňuje, aby odkaz byl součástí pořízení pro případ smrti, tedy i závěti (což samozřejmě předpokládá, že nebudou absentovat základní náležitosti odkazu – viz shora).