Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3893/2018, ze dne 28. 5. 2019:
Již za předcházející právní úpravy dědění (zákonem č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013) Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že požadavek zápočtu má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců. Cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele. Účelem institutu započtení je tedy dosažení alespoň přibližného či částečného srovnání (vypořádání) hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatným převodem za života zůstavitele. Při dědění ze zákona je předmětem započtení na dědický podíl vše, co dědic obdržel bezplatně od zůstavitele za jeho života nad rámec obvyklého darování, tj. např. mimo rámec příležitostných darů (zejména obvyklé dary k narozeninám, jmeninám, vánocům, rodinným výročím, ukončení studia, svatbě, narození dítěte apod.). Má jít o věnování bez odpovídajícího případného protiplnění ze strany pozdějšího dědice, které svou povahou a výší překračuje obvyklá darování odpovídající výdělkovým a majetkovým poměrům dárce.
Z možnosti započtení jsou dále vyloučena plnění, k nimž byl zůstavitel ze zákona povinen, např. poskytovat výživné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2003,sp. zn. 30 Cdo 889/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20, ročník 2004; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2015, sp. zn. 21 Cdo 2860/2013, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2016, sp. zn. 21 Cdo 4079/2015; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2016, sp. zn. 21 Cdo 486/2016). Na těchto závěrech není důvodu ničeho měnit ani za právní úpravy dědění podle občanského zákoníku účinného v době smrti zůstavitelky, lze je jen doplnit ohledně nově či odlišně upravených poměrů.
Z ustanovení § 1660 a § 1661 o.z. jednoznačně vyplývá, že plnění, která lze započítat na dědický podíl dědice, je vždy plněním ze strany zůstavitele, ať již formou darování nebo plnění dluhů za dědice. Nelze z nich dovozovat, že by k zápočtu mohlo sloužit také to, co dědic zůstavitele nabyl po předkovi zůstavitele (v dané věci po matce zůstavitelky), eventuálně zohledňovat skutečnosti, pro které sám zůstavitel po svém předkovi dědictví (pozůstalost) nenabyl, popř. byl povinen splnit odkaz.