Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4079/2015, ze dne 25. 7. 2016:
V souladu s již zmiňovanými závěry a s přihlédnutím k historickému výkladu institutu započtení na dědický podíl zákonného dědice lze dovodit, že při určení, zda předmět daru přesahuje rámec „obvyklého darování“, nezáleží na tom, „co“ zůstavitel daroval, ale „kolik“ daroval, a to ve vztahu k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům. Skutečnost, zda hodnota daru přesahuje rámec obvyklého darování, je třeba vždy posuzovat individuálně, podle okolností každého konkrétního případu; je tak třeba přihlédnout také k tomu, zda zůstavitel za svého života uskutečnil nějaká darování, a to v jakém rozsahu a hodnotě, nebo zda se jednalo o ojedinělou událost, jakož i ke konkrétním poměrům a zvyklostem v rodině.
S ohledem na uvedené tedy Ing. J. S. právem odvolacímu soudu vytýká, že při zkoumání okolností odůvodňujících provedení zápočtu daru na dědický podíl zákonného dědice není pro soud podstatné, o jaký druh daru se jedná, neboť rozhodujícím hlediskem pro posouzení, zda má být započtení daru provedeno, je vždy zohlednění hodnoty daru ve vztahu k výdělkovým a majetkovým poměrům zůstavitele.
Lze tedy uzavřít, že názor odvolacího soudu o tom, že „obvyklost“ ve smyslu ustanovení § 484 věty druhé obč. zák. „je třeba posuzovat také ve vztahu k typu nebo druhu daru“ a že v případě daru obchodního podílu ve výši 100% ve společnosti JS INTERMEX s.r.o., který zůstavitel převedl za svého života na Ing. J. S., „nelze i při porovnání k poměrně vysokým hodnotám, které jsou předmětem dědictví, převod takovéhoto podnikatelského subjektu považovat za obvyklé darování“, není správný a závěr odvolacího soudu o opodstatněnosti započtení daru na dědický podíl Ing. J. S. je – za situace, kdy se odvolací soud nezabýval posouzením hodnoty daru obchodního podílu ve výši 100% ve společnosti JS INTERMEX s.r.o., který zůstavitel poskytl Ing. J. S., ve vztahu k majetkovým a výdělkovým poměrům zůstavitele Ing. A. S. – předčasný, a proto také nesprávný.