Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 350/2021, ze dne 19. 1. 2022:
Zanechal-li zůstavitel více dědiců, nebylo-li dědictví mezi nimi vypořádáno ohledně věci, o kterou jde v občanském soudním řízení vedeném s jinou osobou (osobou, která není zůstavitelovým dědicem), a byla-li příčinou tohoto stavu skutečnost, že v dědickém řízení (popřípadě v původním dědickém řízení) nebyl tento majetek znám (řízení o dědictví bylo pro nedostatek majetku zastaveno nebo tento majetek nebyl v řízení o dědictví projednán, protože nebyl zjištěn), jsou až do vypořádání dědictví ohledně této věci všichni dědici považováni za vlastníky této věci; z právních úkonů týkajících se této věci jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech, a v řízení, v němž jde o tuto věc, mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li o dědickém právu (o tom, kdo je zůstavitelovým dědicem) pravomocně rozhodnuto v řízení o dědictví, je usnesení soudu (dříve rozhodnutí státního notářství) závazné (srov. § 167 odst. 2, § 159 odst. 2 o. s. ř., popřípadě § 135 odst. 2 větu druhou o. s. ř.); soud je proto povinen z tohoto rozhodnutí vycházet i při projednávání a rozhodování jiné věci. V případě, že řízení o dědictví bylo zastaveno (proto, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek nepatrné hodnoty) a o dědickém právu nebylo v řízení o dědictví rozhodnuto ani později (např. při tzv. dodatečném projednání dědictví), může si soud v jiném občanském soudním řízení otázku dědického práva po zůstaviteli posoudit sám jako otázku předběžnou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/1999). Jestliže dojde mezi zůstavitelovými dědici ke sporu, který se týká věci, jež patří (nebo o níž je tvrzeno, že patří) do dědictví po zůstaviteli, platí, že všichni tito dědici musí být účastníky řízení. Tento závěr vyplývá z § 159a odst. 1 o. s. ř.., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Pokud by se některý z dědiců nezúčastnil řízení, nebyl by pravomocným rozhodnutím ve věci vázán a v poměru k němu by nebylo možno považovat vzájemné vztahy mezi dědici za vypořádané. Z toho také plyne, že ten z dědiců, který zastává opačné stanovisko než žalobce, bude zcela přirozeně účastníkem řízení na straně žalované (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 882/2004). Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení (§ 90 o. s. ř.) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen některého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2374/2007 nebo také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2998/2013).
V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že pozůstalost paní [příjmení][příjmení] dosud nebyla vypořádána, neboť zůstavitelka zanechala majetek nepatrné hodnoty a řízení o její pozůstalosti bylo dle § 154 odst. 1 z. ř. s. zastaveno. Za této situace si soud v této věci musí otázku dědického práva, tj. kdo je dědicem zůstavitelky [příjmení][příjmení], vyřešit jako otázku předběžnou. Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona (§ [číslo] věta první o z.). V posuzované věci se uplatní zákonná dědická posloupnost k pozůstalost (§ 1633 o. z.), neboť z tvrzení účastníků a provedeného dokazování nevyplynulo, že by ohledně pozůstalosti paní [příjmení][příjmení] existovala dědická smlouva ([číslo] o. z.) nebo závěť (§ 1494 o. z.). V první třídě zákonné posloupnosti dědiců přitom dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem (§ 1635 odst. 1 o. z.). Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí (§ 1479 o. z.). Zůstavitelka [příjmení][příjmení] měla ke dni své smrti [datum] tři děti a byla vdovou. Z uvedeného plyne, že dle zákonné dědické posloupnosti připadají v úvahu jako dědici pozůstalosti [příjmení][příjmení] její tři děti žalobce, žalovaný a paní [příjmení][příjmení] s tím, že každý z nich dědí rovným dílem. Všichni jmenovaní dědici se tak až do vypořádání pozůstalosti považují za vlastníky majetku, o který je veden spor v této věci a všichni tak mají v řízení v této věci také postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže však okruh účastníků řízení neodpovídá okruhu účastníků řízení o dědictví, neboť žalobce do něj nezahrnul svou sestru paní [příjmení][příjmení] a jako žalovaného označil pouze svého bratra pana [jméno][příjmení], nemůže být jeho žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni, o jejichž společném právu je jednáno (nerozluční společníci).
Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá.