Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 133/2022, ze dne 13. 9. 2022:
Soud prvního stupně učinil nesprávný právní závěr, že žalovaná nabyla dědictví až k okamžiku určenému dle § 13 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, tedy dnem [datum], kdy bylo usnesením č. j. [číslo jednací] Okresního soudu v Domažlicích pravomocně rozhodnuto o potvrzení nabytí dědictví žalované formou odúmrti, a že teprve po tomto datu může být žalovaná přímo odpovědná za dlužné částky vznikající v souvislosti s úvěrovými smlouvami uzavřenými mezi žalobkyní a zůstavitelem. Dle § 185 odst. 1 písm. h) z. ř. s. v rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického práva potvrdí, že dědictví připadlo státu, jestliže nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a že se na stát hledí jako by byl zákonný dědic. Dědické právo dle § 1479 o. z. vzniká smrtí zůstavitele. V tomto ohledu má každé rozhodnutí o dědictví deklaratorní povahu. I v daném případě tedy žalovaná nabyla dědictví se zpětnou účinností k okamžiku smrti zůstavitele a § 13 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. se zde tedy neuplatní, neboť den nabytí majetku žalovanou je na základě výše citovaných ustanovení zákona přímo stanoven. Námitky žalobkyně byly tedy v tomto směru důvodné.