Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2038/2016, ze dne 15. 8. 2016:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska aplikace a interpretace ustanovení § 115 a § 475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) – zejména z hlediska závěru o nemožnosti založení společné domácnosti žalobce se zůstavitelkou V. K., zemřelou dne 12.3.2009, nedošlo-li ke zrušení společné domácnosti žalobce a jeho manželky – v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. 5 Co 54/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; rozsudku býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28.12.1978, sp. zn. 2 Cz 94/78; zprávě býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. Cpj 163/81, uveřejněné ve Sbirce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 26 Cdo 1447/2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.10.2011, sp. zn. 26 Cdo 3152/2010; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 678/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 2301/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.