Usnesení Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 132/2001, ze dne 12. 12. 2001:
Podle § 175b věty první OSŘ jsou účastníky řízení o dědictví ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát.
Účastenství v dědickém řízení odráží hmotné dědické právo a směřuje k tomu, aby byla zjištěna osoba, která jako dědic skutečně vstoupí do práv a povinností zůstavitele. Na důvodnost toho, zda určitá osoba je zůstavitelovým dědicem, soud usuzuje na základě skutečností, které jsou významné podle hmotného práva.
Podle skutečností zjištěných v řízení před soudy (soudním komisařem) nelze mít u V. L. a M. L. důvodně za to, že by byli dědici po zůstavitelce J. V. Zůstavitelka nepořídila závěť, kterou by je povolala za své dědice. Jako její prasynovci (tj. jako vnuci sourozence zůstavitelky, který zemřel dříve než zůstavitelka) dovolatelé nepřichází v úvahu ani jako dědicové podle zákona (srov. § 461 odst. 1, § 473-475a ObčZ). Odvolací soud správně dovodil, že ustanovení § 475 odst. 1 ObčZ povolává za dědice sourozence zůstavitele a ty, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli na zůstavitele odkázáni výživou, a že podle § 475 odst. 2 ObčZ, nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti (tj. synovci a neteře zůstavitele). Nedědí-li však některé z dětí sourozenců zůstavitele, jeho děti (tj. prasynovci a praneteře zůstavitele) již k dědění po zůstavitelce povolány nejsou.
Vzhledem k tomu, že oprávnění (legitimace) podat odvolání náleží ve smyslu § 201 OSŘ pouze účastníku řízení (osobě, o níž lze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem) a že dovolatelé účastníky řízení před soudem prvního stupně nebyli, neboť bylo zjištěno, že nemohou být dědici zůstavitelky, odvolací soud v souladu se zákonem odvolání V. L. a M. L. podle § 218 odst. 1 písm. b) OSŘ odmítl.
Požadavek dovolatelů, aby při posouzení dědického práva bylo přihlédnuto k tomu, že „i v jiných podobných případech byli jako prasynovci rodinou neopomenuti“, není opodstatněný. Jestliže dovolatelům nesvědčí – jak bylo soudy zjištěno – dědické právo po zůstavitelce ani ze závěti, ani ze zákona, pak je pro posouzení dědického práva bezvýznamná okolnost, jak bylo „rodinou“ postupováno „v jiných podobných případech“.
