Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3772/2007, ze dne 16. 7. 2008:
Pro platnost vydědění z důvodu uvedeného v § 469a odst. 1 písm. a/ obč. zák. je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi (např. přírodní katastrofou, požárem, povodní) potřebuje pomoc; kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (zdravotní, hygienické aj.). Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak; kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům.
Z výše uvedeného vyplývá, že v daném případě odvolací soud při řešení otázek rozhodných pro posouzení platnosti vydědění žalobce listinou o vydědění pořízenou zůstavitelem aplikoval i interpretoval ustanovení § 469a odst. 1 písm. a/ obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto, z hlediska těchto právních otázek, nemůže mít zásadní význam.