Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2016, ze dne 16. 12. 2016:
Z textu ustanovení § 484 věty druhé obč. zák. je zcela jednoznačně zřejmé, že v případě zákonné dědické posloupnosti může dojít k provedení zápočtu na dědický podíl zákonného dědice pouze v případě daru poskytnutého nad rámec obvyklých darů přímo tomuto dědici nebo – v případě dědice zůstavitele uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2 obč. zák. – také předku tohoto dědice. Z uvedeného ustanovení však není možné dovozovat, že by k provedení zápočtu na dědický podíl zákonného dědice zůstavitele mohlo dojít také v případě daru, který zůstavitel poskytl dětem či vzdálenějším potomkům svých dědiců, tzn. že na dědický podíl bližšího potomka (v projednávaném případě dcery M. G.) nelze započítat to, co od zůstavitelky obdržel vzdálenější potomek (v projednávaném případě syn M. G. a vnuk zůstavitelky T. G.).
Vzhledem k tomu, že předmětný byt zůstavitelka darovala přímo svému vnukovi T. G., který – jak odvolací soud správně dovodil – není dědicem zůstavitelky, a proto není ani účastníkem dědického řízení, a nedarovala jej tak dědičce M. G., vyplývá z toho, že takovýto dar nemohl být započten na její dědický podíl (povinný díl). Za těchto okolností případu by provedení zápočtu předmětného daru na dědický podíl přicházelo v úvahu pouze v případě, že by T. G. v řízení vystupoval jako závětní dědic a zůstavitelka dala příkaz k provedení zápočtu anebo by takto obdarovaný dědic byl oproti dědici uvedenému v ustanovení § 479 obč. zák. neodůvodněně zvýhodněn, či připadal-li by v úvahu jako zákonný dědic zůstavitelky dle ustanovení § 473 odst. 2 obč. zák. a předmětný dar by přesahoval rámec obvyklého darování, k čemuž by však mohlo dojít jenom tehdy, kdy by jeho matka M. G. z jakýchkoliv důvodů nedědila (například z důvodu její dědické nezpůsobilosti, odmítnutí dědictví či jejího vydědění), tj. kdy by se uplatnilo tzv. „právo reprezentace“.