Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3810/2014, ze dne 30. 10. 2014:
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že právnická osoba se může stát členem bytového družstva (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, a judikaturu v něm uvedenou). Stejně tak se z ní podává, že na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§ 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen „obč. zák.“), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva, přechází členský podíl zůstavitele v bytovém družstvu [srov. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 316/2008, uveřejněný pod číslem 92/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2011“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4498/2008, uveřejněné pod čislem 9/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 9/2011“)].
Jak dále vyplývá z R 92/2011, na uvedených závěrech ničeho nemění ani to, že stát se nemůže zúčastnit založení družstva ani do něj vstoupit nebo členství v něm nabýt převodem (§ 30 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.), neboť zde nabytí majetku pramení ze zákonem stanovené povinnosti státu převzít (jako odúmrť) veškerý zůstavitelův majetek.
Opírá-li dovolatel svůj opačný názor o nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. II. ÚS 118/2000, přehlíží, že závěry učiněné v citovaném rozhodnutí se týkaly právní úpravy tzv. práva osobního užívání bytu, účinné do 31. prosince 1991 (opět viz R 9/2011), a ve vztahu k právu nájmu bytu je má za nepřiléhavé i Ústavní soud (za mnohá rozhodnutí srov. např. důvody soudem prvního stupně přiléhavě citovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 715/12, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je konečně v souladu i s usnesením ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1737/2013 (jež je veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), ve kterém Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož na tom, že dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 obč. zák.), nemůže ničeho změnit ani případné ujednání stanov bytového družstva omezující okruh jeho členů pouze na fyzické osoby. Je tomu tak proto, že ujednáním stanov družstva nelze vyloučit aplikaci kogentních ustanovení zákona, příp. učinit kogentní ustanovení zákona obsoletním.