Rozsudek Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 19 C 69/2021 ze dne 1. 10. 2021:
Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že žalovaná manželka zůstavitele není dědičkou ze zákona, jelikož se měla dopustit zavrženíhodného jednání proti poslední vůli zůstavitele. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že se soud nezabýval platností či neplatností závěti zůstavitele, byť je řízení s touto listinou spjato. V dědickém řízení předložila žalovaná závěť, kterou měl napsat zůstavitel. Byť znalec s ohledem na nedostatečný srovnávací materiál nebyl schopen jednoznačně určit, zda závěť psal zůstavitel, žalobkyně ani žalovaná netvrdily, že by závěť psala jiná osoba. Žalobkyně tvrdila, že do závěti měla žalovaná vpisovat, a tím zasahovat do poslední vůle zůstavitele. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že závěť byla psána s největší pravděpodobností jednou osobou, tj. že tatáž osoba psala i opticky odlišnou a spornou poslední větu ve znění„ Toto vydědění se vztahuje i na potomky z tohoto důvodu.“ Znalec vyloučil, že by do závěti vpisovala žalovaná. V daném případě tedy nebylo prokázáno, že by žalovaná do závěti jakkoliv vpisovala.
Žalobkyně dále tvrdila, že hlavní text závěti nebyl sepsán dne [datum], jak je v závěti uvedeno, nýbrž později, když na ověřovací doložce je uvedeno, že listinu zůstavitel vlastnoručně podepsal dne [datum]. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že hlavní část závěti včetně prvního podpisu„ [příjmení][příjmení]“ je psána jedním kuličkovým perem, poslední sporná věta byla psána jiným kuličkovým perem, přičemž je zjevně do závěti dopsána v jiný časový okamžik, a podpis vztahující se k této větě„ [příjmení][jméno]“ byl psán třetím kuličkovým perem. V řízení se nepodařilo prokázat, kdy konkrétně tu kterou část závěti zůstavitel napsal, kromě podpisu vztahujícího se k poslední větě, který zůstavitel učinil dne [datum]. V řízení tedy nebylo prokázáno, že žalovaný napsal hlavní část závěti v jiný den, než je na závěti uvedeno.
Žalobkyně dále spatřovala zavrženíhodné jednání žalované v tom, že zůstavitele k sepsání závěti přinutila. Žalobkyně netvrdila, že by se mělo jednat o přinucení fyzické, nýbrž tvrdila, že se mělo jednat o úmyslné ovlivnění vůle žalovaného napsat závěť v její prospěch, když v době sepsání závěti žalovaný již trpěl demencí [anonymizováno] typu a nebyl schopen svou vůli sám projevit, a tedy musel psát podle diktátu žalované. Jak již bylo výše konstatováno, žalobkyně neprokázala, že závěť byla napsána později, než je na závěti uvedeno, tj. později než dne 23. 6. 2015. Soud proto při hodnocení věci vycházel z toho, že závěť byla sepsána právě dne 23. 6. 2015. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v uvedený čas byl již u zůstavitele diagnostikován počátek Alzheimerovy nemoci a byla mu nasazena medikace. Nicméně v uvedeném období byl žalovaný stále orientován časem, jeho řeč byla srozumitelná a gramaticky správná, přičemž jeho stav se v důsledku užívání léků zlepšoval. V den sepsání závěti podal zůstavitel na PČR vysvětlení, přičemž z úředního záznamu vyplývá, že žalovaný se nevyjadřoval natolik nepřesně, že by nebyl schopen text závěti sám sepsat. Žalobkyně tedy neprokázala, že v době sepsání závěti byl zůstavitel natolik nemocen, že by nebyl schopen projevit svou vůli. Je nutno zdůraznit, že zůstavitel opakovaně různým osobám sděloval své obavy, že jej chce jeho vnučka a její manžel připravit o dům a umístit jej do domova důchodců. Opakovaně sděloval, že si přeje zůstat s žalovanou, že je mu s ní dobře a že si přeje, aby po jeho smrti získala dům ona. Uvedené sděloval při vstupním vyšetření na psychiatrii dne 1. 6. 2015, při kontrole dne 8. 6. 2015, znalci [příjmení][jméno][příjmení] dne 11. 10. 2015, při podání vysvětlení na PČR dne 23. 6. 2015, u soudu v rámci řízení o omezení svéprávnosti dne 24. 5. 2015 i při vyšetření v rámci ústavního znaleckého posudku dne 12. 10. 2016. Soud má s ohledem na výše uvedené, že dlouhodobou vůlí zůstavitele bylo, aby žalovaná po jeho smrti získala jeho majetek. Skutečnost, že měl zůstavitel obavy zejména ze své vnučky, přičemž v původní části závěti vydědil svou dceru, není nijak pro řízení relevantní. Tvrzení žalobkyně, že závěť žalovaný napsal podle diktátu žalované, je pouze v rovině spekulací. A i kdyby se uvedené prokázalo, nelze v žádném případě považovat psaní závěti podle diktátu za zavrženíhodné jednání diktujícího, pokud osoba píše podle diktátu dobrovolně, bez nátlaku. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5543/2015, dle kterého o zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy může jít pouze v případě jednání, jímž se dědic snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele.