Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 217/2018, ze dne 26. 5. 2021:
Podle ust. § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.
V dané věci žalobci tvrdili, že žalovaná je vyloučena z dědického práva po zůstaviteli, neboť se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu jak proti zůstaviteli, tak proti jeho manželce. Po provedeném dokazování však soud u žalované naplnění předpokladů ustanovení § 1481 občanského zákoníku neshledal. Bylo sice prokázáno, že žalovaná před smrtí zůstavitele vybírala z jeho bankovního účtu relativně vysoké peněžní částky, avšak z žádných důkazů provedených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti nevyplynulo, že by tak činila proti vůli zůstavitele či bez jeho vědomí. Naopak, zůstavitel udělil žalované plnou moc, na základě které byla žalovaná oprávněna peníze z jeho bankovního účtu vybírat. Obdobně pak postupoval i ve vztahu k další osobě, panu [příjmení], kterému zřídil dispoziční oprávnění ke svému účtu. Zůstavitel tak v posledních měsících před smrtí projevil vůli, aby osoby jemu blízké vyřizovaly jeho záležitosti, a za tímto účelem jim i umožnil disponovat svými penězi. Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno][příjmení], zůstaviteli šlo o to, aby měl k dispozici vždy hotovost v době, kdy byl již sám nepohyblivý. To ostatně koresponduje s tím, že zůstavitel nechtěl být nikomu nic dlužen a za veškerou pomoc vždy zaplatil. Jak bylo prokázáno např. výpovědí svědka [příjmení], zůstavitel mu zaplatil i za ostříhání, uhradil mu vždy benzín i nákupy. Skutečnost, že žalovanou vybírané částky byly vysoké, na tom nic nemění. Naopak, provedenými důkazy bylo prokázáno, že zůstavitel v posledních měsících života utrácel vysoké částky za alkohol, jídlo, ale i různé„ cetky“ nakupované přes TV shop. V této souvislosti se pak jednání žalované nevymyká tomu, jak s penězi nakládal sám zůstavitel. Současně bylo prokázáno, že žalovaná hradila v období září až prosince 2015 (tedy po smrti zůstavitele) náklady spojené s bytem zůstavitele a zařizovala rovněž jeho pohřeb. Je tak zřejmé, že se o zůstavitele starala a s péčí o něj výdaje nepochybně měla. Pouhá nehospodárnost s nakládáním s penězi zůstavitele však nenaplňuje znaky jednání povahy úmyslného trestného činu. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaná vybrané prostředky použila pro sebe, ani že by se na úkor zůstavitele obohacovala. Ostatně, neměla ani žádný důvod takto zkracovat majetek zůstavitele, neboť tento majetek měl dle jeho poslední vůle připadnout právě jí. Pokud jde o výběr hotovosti ve výši 240 000 Kč na pokladně banky dne 31.8.2015 (tedy již po smrti zůstavitele), soud se jím nezabýval, neboť čin povahy úmyslného trestného činu spáchaný proti zůstaviteli či některé z osob vyjmenovaných v ust. § 1481 odst. 1 občanského zákoníku způsobuje dědickou nezpůsobilost pachatele pouze v případě, že byl spáchán ještě za zůstavitelova života. Tento výběr tak je pro účely tohoto řízení právně irelevantní, neboť by k dědické nezpůsobilosti žalované vést ani nemohl. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila vůči zůstaviteli nebo některé z osob vyjmenovaných v ust. § 1481 odst. 1 občanského zákoníku činu povahy úmyslného trestného činu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.