Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4047/2015, ze dne 14. 6. 2016:
Zůstavitel v závěti ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout; nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné (srov. § 477 odst. 1 obč. zák.).
V projednávané věci zůstavitel zanechal písemnou holografní závět, datovanou dnem 26. 12. 2002, v níž odkázal veškerý svůj nemovitý a movitý majetek tetě S. H. a bratranci P. H. Závětní dědička S. H. zemřela, nepřežila zůstavitele a stala se z toho důvodu nezpůsobilou dědit (nebyla v okamžiku smrti zůstavitele subjektem práva). Protože zůstavitel nestanovil ve své závěti podíly obou povolaných dědiců, měl každý z nich právo na podíl ve výši jedné poloviny dědictví.
Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona; nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona (srov. § 461 odst. 2 obč. zák.). Ve smyslu ustanovení § 461 odst. 2 obč. zák. je tedy vyloučeno přirůstání dědických podílů mezi dědici ze závěti; na místo odpadnuvšího závětního dědice totiž nastupují dědici ze zákona. Osoba povolaná k dědění závětí nenabude dědictví tehdy, zemře-li dříve než zůstavitel, stane-li se nezpůsobilou dědit, odmítne-li dědictví, popř. je-li následným projevem poslední vůle zůstavitele vyděděna. Zůstavitel může těmto důsledkům předejít jen tím, že za závětí určeného dědice ustanoví, pro případ, že by povolaný dědic z jakéhokoliv důvodu dědictví nenabyl, náhradního dědice (a lze ustanovit vzájemnými náhradníky i dědice povolané k dědění stejnou závětí). V projednávané věci ovšem zůstavitel ve své závěti neustanovil žádného náhradního dědice; protože ustanovení § 461 odst. 2 obč. zák. vylučovalo možnost přirůstání podílů mezi závětními dědici, připadá podíl, který by náležel S. H. a který byl uvolněn její smrtí, zákonným dědicům zůstavitele, popřípadě, nemůže-li jej nabýt dědic ze zákona, státu jako tzv. odúmrť (§ 462 obč. zák.).
