Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 91/2015, ze dne 20. 8. 2015:
Odvolací soud považuje za nezbytné vyjádřit se nad rámec odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí pouze k dosud judikatorně nezodpovězené otázce, zda je možné vydržení majetku zůstavitele jedním z dědiců v průběhu dědického řízení. Odvolací soud považuje ve shodě se žalovanou 1) za nezbytné vycházet z ustanovení § 460 obč. zák. účinného po celou dobu rozhodnou pro posouzení splnění předpokladů pro vydržení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ½ na předmětných nemovitostech žalovanou 2), podle něhož se dědictví nabývá smrtí zůstavitele. K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem však nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví a předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a rozhodnuto. Pro zjištění zůstavitelova majetku je zásadně rozhodný skutkový stav, jaký tu byl v době smrti zůstavitele. Výjimečně lze přihlédnout k okolnostem, které nastaly po smrti zůstavitele, např. tehdy, byla-li věc patřící do dědictví během dědického řízení prodána, neboť ji nebylo možné uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů apod.
Zanechal-li zůstavitel více dědiců, jsou dědici až do vypořádání dědictví pravomocným usnesením soudu považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (veškerého majetku zůstavitele) a z právních úkonů, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech (viz rozhodnutí soudů publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 42/74 a 24/2002).
Dědici mohou věci náležející do dědictví během řízení o dědictví prodat nebo učinit jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření jen se svolením státního notářství (nyní soudu) – viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 19/1990. Až potud se závěry odvolacího soudu shodují s argumentací žalované.
Prvoinstanční soud však učinil správný právní závěr, že v případě nabytí výlučného vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech po zůstavitelce MP se nejednalo o dispozici s dědictvím jedním z dědiců bez souhlasu soudu, ale o jinou právní skutečnost, jejímž důsledkem je nabytí vlastnického práva jedním z dědiců. Závěr prvoinstančního soudu o vydržení tohoto spoluvlastnického podílu žalovanou 2) ke dni 12. 10. 1992 pak není v logickém rozporu s obsahem konečného rozhodnutí o vypořádání dědictví z 13. 10. 2003, neboť toto rozhodnutí mělo pouze deklaratorní charakter, tzn. deklarovalo nabytí vlastnického práva k majetku zůstavitelky ke dni jejího úmrtí, tj. k 22. 8. 1974.
Skutečnost, že žalovaná 2) v průběhu fáze dědického řízení následující po zrušení původního rozhodnutí Státního notářství v Jičíně ze dne 30. 8. 1982 neuplatnila skutečnost, že vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu po její matce vydržela, nemůže mít takový důsledek, že by se žalobce následně nemohl domáhat určení svého vlastnického práva k tomu podílu na nemovitostech, neboť v té době již neměla žalovaná 2) k těmto nemovitostem žádných práv a žalobce nespadal do okruhu účastníků dědického řízení. Logicky tak muselo dojít k duplicitnímu zápisu v katastru nemovitostí, který žalobce správně řešil žalobou o určení jeho výlučného vlastnictví k nemovitostem.
Odvolací soud přitom přisvědčuje závěru prvoinstančního soudu, že žalobce měl naléhavý právní zájem na určení svého výlučného vlastnictví k celé nemovitosti, neboť žalobou o určení vlastnictví k její ideální polovině, jíž se týkal duplicitní zápis, by za situace, kdy vlastnické právo k ideální polovině nemovitostí již bylo v jeho prospěch zapsáno, nemusel dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Odvolací soud proto taktéž považuje za správný postup žalobce, jímž žádal o určení správnosti toho z duplicitních zápisů vlastnického práva na příslušném listě vlastnictví v katastru nemovitostí, jímž byl zapsán jako výlučný vlastník celé nemovitosti.
