Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 340/2006, ze dne 11. 9. 2006:
Okresní soud v řízení o dědictví, jehož nenabyl žádný dědic a které připadlo jako odúmrť České republice podle § 462 ObčZ měl rozhodovat pouze o jeho předmětu – o dědictví. Jím je míněn soubor práv a povinností majetkové povahy způsobilých být předmětem dědění. Nabývá se smrtí zůstavitele (§ 460 ObčZ). Povinnost vyzvednout urnu se zpopelněnými lidskými ostatky zůstavitelky takovou povinností není už jen proto, že neexistovala ke dni zůstavitelčina úmrtí a že není ani nákladem pohřbu (peněžitým plněním) ve smyslu § 472 odst. 1 ObčZ, za který by Česká republika odpovídala. Jiné povinnosti, než jaké vyplývají z § 472 ObčZ a souvisejí s majetkem zůstavitele, který na ni přešel, jí soud projednávající dědictví uložit nemůže.
Nakládání s lidskými ostatky upravuje zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů. Podle § 14 odst. 2 písm. g) zákona č. 256/2001 Sb. k převzetí urny je opravněna osoba, která sjednala pohřbení, nebo její zmocněnec. Nedojde-li k převzetí v tam určené lhůtě, může provozovatel krematoria lidské ostatky uložit smísením se zemí do společného hrobu na veřejném pohřebišti. Mezi provozovatelem krematoria a objednatelem pohřbu vzniká závazkový právní vztah, jehož předmětem je zpopelnění lidských ostatků za úplatu. Smlouva, popřípadě shora uvedené ustanovení upravuje, kdo má právo převzít urnu se zpopelněnými lidskými ostatky.
