Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2754/2007, ze dne 16. 7. 2008:
Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení (§ 90 o.s.ř.) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen některého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci (§ 91 odst. 2 o. s. ř.) [srov. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR dne 18. 6. 1982, Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, pod číslem 49; též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.2.2004, sp.zn. 30 Cdo 2537/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004].
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá že J. P., zemřelý dne, posledně bytem (dále též jen „zůstavitel“), pořídil dne 13.5.1997 formou notářského zápisu JUDr. J. T., notářky v K. V., závěť a „prohlášení o vydědění“ (sp.zn. NZ 117/97, N 134/97). Závětí povolal k dědění J. Ř. [tj. žalovaného 2)], J. P. [tj. žalovanou 1)] a V. K., narozeného dne. Současně vydědil svou dceru R. R. (tj. žalobkyni) a vydědění vztáhl i na všechny její potomky.
Ze spisu dále vyplývá, že v řízení o dědictví po zůstaviteli, vedeném Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 30 D 566/2004, bylo usnesením ze dne 24.6.2005, č.j. 30 D 566/2004-219, R. R. uloženo, aby „ ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Karlových Varech žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli“. V odůvodnění citovaného usnesení je uvedeno, že žaloba má být „uplatněna proti ostatním dědicům“, přičemž všichni dědici jsou v usnesení uvedeni jako účastníci řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že v daném případě soudy, při posouzení otázek věcné legitimace účastníků řízení, postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou soudů [srov. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR dne 18. 6. 1982, Cpj 165/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, pod číslem 49; též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.2.2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 70, ročník 2004]. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto, z hlediska těchto právních otázek, nemůže mít zásadní význam.
S ohledem na obsah shora citovaného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24.6.2005, č.j. 30 D 566/2004-219, žalobkyně nemohla být postupem soudů v dané věci dotčena ani na svých právech vyplývajících z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.5.2006, sp. zn. I. ÚS 467/04), neboť o tom, že předmětná žaloba musí být podána „proti ostatním dědicům“, byla citovaným usnesením poučena.
