Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3686/2020, ze dne 31. 3. 2023:
Dědici se mohou svých práv domáhat přímo v řízení o pozůstalosti nebo žalobou mimo řízení o pozůstalosti. Uplatnit svá práva žalobou mimo řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 189 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), sice dědic může ještě před skončením řízení o pozůstalosti (ve vztahu k obsahově totožné předešlé právní úpravě srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, nebo podle současné právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020), předpokladem však je, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců na rozhodných skutečnostech nepřihlížel, resp. spornost mezi dědici konstatoval. V dané věci nebylo zjištěno (přezkoumávat správnost skutkových zjištění dovolacímu soudu nepřísluší), že by v řízení o pozůstalosti po F. Š. bylo vydáno rozhodnutí o vypořádání majetku ve společném jmění manželů (§ 162 z. ř. s.), proveden soupis pozůstalosti (§ 172, § 177 z. ř. s.) nebo vydáno rozhodnutí o určení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti (§ 180 z. ř. s.), v nichž by soud nepřihlížel k žalobkyní označenému bytu a konstatoval spornost ohledně tohoto majetku a nároků na vnosy ze společného jmění manželů na výlučný majetek zůstavitele. Proto není ani názor odvolacího soudu o předčasnosti zbývajících dvou žalobou uplatněných nároků v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu (srov. výše uvedená rozhodnutí).