Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 311/2020, ze dne 29. 10. 2020:
V daném případě se však ohledně této pohledávky zůstavitele, spočívající v nespotřebovaném výživném určeném pro dceru AAAAA, jeho dědici (žalobce F. K. a AAAAA) v rámci dědického řízení neshodli na tom, zda tato pohledávka patří do aktiv dědictví. Proto k této sporné pohledávce nebylo v řízení a při projednání pozůstalosti po T. K. přihlíženo a pohledávka nebyla v rámci dědického řízení vypořádána (srov. § 172 odst. 2 z.ř.s.). Uvedené ovšem neznamená, že by se dědici nemohli ohledně tohoto majetku domáhat svých práv žalobou mimo dědické řízení, a to i před skončením dědického řízení. Ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s. totiž výslovně stanoví, že nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Takovou žalobu soud projedná a rozhodne o ní ve sporném řízení. Žalobu lze podat (s výjimkou vlastnického práva, které se nepromlčuje) ve lhůtě tří let od právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení 172 odst. 2 z.ř.s. (srov. ve vztahu k obsahově totožné předešlé právní úpravě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1305/2010). Na základě žaloby podané podle ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s. pak může být – v závislosti na obsahu žaloby a žalobním petitu – soudním rozhodnutím nejen odstraněna spornost aktiv (nebo pasiv) dědictví (především na základě žaloby na určení podle ustanovení § 80 o.s.ř.), ale může dojít také ke konečnému řešení vztahu mezi dědici na základě žaloby na plnění, při níž vyřešení otázky sporných aktiv (nebo pasiv) dědictví bude představovat posouzení předběžné otázky.
Právě o takovou žalobu na plnění (řádně podanou ve výše uvedené tříleté promlčecí době) se jedná v projednávané věci. Řízení o této žalobě se ovšem musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka (nebo dluh) zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (nebo pasiv) dědictví. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že oproti aktivně věcně legitimovanému F. K. na straně žalující se musí tohoto řízení na straně žalované účastnit nejen osoba, která je podle hmotného práva povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení (nespotřebované výživné), které jí vzniklo na úkor T. K. (tj. žalovaná matka nezletilé AAAAA), ale také samotná AAAAA, jako druhá dědička povinného T. K., která (oproti F. K.) v průběhu dědického řízení vyslovila nesouhlas s tím, že předmětná pohledávka zůstavitele patří do aktiv dědictví. Obě tyto osoby jsou v daném sporu pasivně věcně legitimovány společně a mají tak postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Opačný názor vycházející ze skutečnosti, že pasivně věcně legitimována je pouze matka nezletilé AAAAA, by opomíjel, že žaloba podaná podle ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s. směřuje v první řadě k vyřešení spornosti aktiv (nebo pasiv) dědictví mezi dědici. Případný výrok pravomocného rozsudku by tak podle ustanovení § 159 dost. 2 o. s. ř. mohl zavazovat jedině účastníky daného soudního řízení (tj. žalobce a žalovanou matku nezletilé AAAAA), a nikoli druhou dědičku AAAAA, bez níž (bez jejíž účasti) však nemůže být daný spor konečně vyřešen.