Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1305/2010, ze dne 30. 8. 2012:
Jsou-li aktiva a pasíva dědictví mezi účastníky řízení o dědictví sporná, omezí se soud v řízení o dědictví jen na zjištění jejich spornosti; při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, k nim nepřihlíží (srov. § 175k odst.3 občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni smrti zůstavitele L. P.).
Závisí-li rozhodnutí o vypořádání majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví, na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje soud v řízení o dědictví podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu (srov. § 175l odst.1 věta druhá občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni smrti zůstavitele L. P.).
Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y odst.1 občanského soudního řádu).
Účastník řízení o dědictví se může žalobou mimo dědické řízení (tj. žalobou podanou v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu) domáhat – jak vyplývá z ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu – svého práva k majetku nebo dluhům zůstavitele jen tehdy, jestliže do aktiv a pasiv dědictví nebyly zařazeny v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, tedy, řečeno jinak, jestliže se soud v řízení o dědictví omezil jen na zjištění spornosti, protože mezi účastníky řízení o dědictví bylo sporné, zda jde o majetek, který tvoří aktiva dědictví, nebo zda dluh patří do pasiv dědictví, popřípadě byly mezi dědici a pozůstalým manželem sporné skutečnosti, na nichž záviselo rozhodnutí o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalého manžela.
Sporností aktiv nebo pasiv dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu se v ustálené judikatuře soudů rozumí – jak správně uvádí dovolatel – rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o dědictví o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (pro právní závěr), zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh, patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků řízení o dědictví shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, jakož i tehdy, vyjádří-li některý z účastníků pouhý nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví, aniž by vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní nebo jiný názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví. Protože se soud v řízení o dědictví nezabývá těmi aktivy nebo pasívy dědictví, která zůstala mezi účastníky sporná, nejsou majetek nebo dluhy, jichž se spornost týká, v dědickém řízení vypořádány. Účastníci řízení o dědictví se proto mohou svých práv k tomuto majetku domáhat žalobou, a to jak v době, kdy dědické řízení ještě probíhá, tak i po jeho pravomocném skončení. Uvedené platí obdobně, zůstala-li mezi dědici a pozůstalým manželem sporná skutečnost, na níž závisí rozhodnutí o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) zůstavitele a pozůstalého manžela.
Sporností aktiv nebo pasiv dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu se v ustálené judikatuře soudů rozumí – jak správně uvádí dovolatel – rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o dědictví o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (pro právní závěr), zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh, patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků řízení o dědictví shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, jakož i tehdy, vyjádří-li některý z účastníků pouhý nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví, aniž by vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní nebo jiný názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví. Protože se soud v řízení o dědictví nezabývá těmi aktivy nebo pasívy dědictví, která zůstala mezi účastníky sporná, nejsou majetek nebo dluhy, jichž se spornost týká, v dědickém řízení vypořádány. Účastníci řízení o dědictví se proto mohou svých práv k tomuto majetku domáhat žalobou, a to jak v době, kdy dědické řízení ještě probíhá, tak i po jeho pravomocném skončení. Uvedené platí obdobně, zůstala-li mezi dědici a pozůstalým manželem sporná skutečnost, na níž závisí rozhodnutí o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) zůstavitele a pozůstalého manžela.
Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu je jedním z předpokladů přípustnosti žaloby podávané podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu. Žaloba může být úspěšná jen tehdy, týká-li se takového majetku nebo dluhů, které se staly v řízení o dědictví spornými ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu a k nimž se proto v řízení o dědictví nepřihlíželo [a v usnesení o dědictví nebo v usnesení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) zůstavitele a pozůstalého manžela bylo rozhodnuto, jako kdyby dotčený majetek nebo dluhy zůstavitel vůbec neměl, popřípadě jako kdyby nepatřily do bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) zůstavitele a pozůstalého manžela].
Je zřejmé, že k nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví může v konkrétním řízení o dědictví dojít nejen v souladu s požadavky ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, ale i (jak tomu bylo také v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 1729/2005) v rozporu se zákonem. Z pohledu řízení o žalobě podané některým z účastníků řízení o dědictví, jehož účastníky jsou (musí být) všichni zůstavitelovi dědici, však není (a nemůže být) významné, zda nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví proběhlo v řízení o dědictví v souladu se zákonem. Soud v řízení o žalobě podané podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu (stejně jako účastníci tohoto řízení) je vázán výsledkem dědického řízení tak, jak byl vyjádřen v souvislosti se skončením projednání dědictví, a není oprávněn znovu (samostatně) zkoumat, zda se majetek nebo dluhy opravdu staly ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu spornými. Nebyl-li majetek nebo dluh zařazen do aktiv a pasiv dědictví a došlo-li k tomu v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, soud v řízení o žalobě podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu vždy vypořádá práva účastníků k tomuto majetku nebo dluhům, i kdyby byl v řízení o dědictví učiněn závěr o jejich spornosti v rozporu se zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že není důvodná námitka žalovaného, podle kterého žalobci nebyli ve věci legitimováni, neboť se plnění poskytnuté Moravskými chemickými závody, a.s. na úhradu pohledávky zůstavitele ve výši 2.311.996,- Kč nestalo sporným aktivem dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu. Námitku v tomto směru žalovaný měl a mohl uplatnit již v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 1729/2005 a nikoliv až (zřejmě spekulativně) v projednávané věci, v níž už nemůže být – jak uvedeno výše – opodstatněná.
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (srov. § 460 občanského zákoníku). K nabytí dědictví zůstavitelovými dědici nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; znamená to mimo jiné, že dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele (s účinností ke dni smrti zůstavitele), ale jen tehdy a v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení o dědictví.
Zanechal-li zůstavitel více dědiců, jsou dědici v době od smrti zůstavitele až do potvrzení dědictví nebo vypořádání dědiců pravomocným usnesením soudu, považováni za vlastníky všeho majetku patřícího do dědictví (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a z právních úkonů, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, mají dědici postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst.2 občanského soudního řádu), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice. To, co bylo uvedeno, platí nejen v případě, že se provádí vypořádání celého zůstavitelova majetku. Obdobně to platí i tehdy, jestliže se vypořádání dědictví provádí dodatečně, protože původní řízení o dědictví bylo zastaveno z důvodu, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty, jakož i v případě, že se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo původní řízení o dědictví skončeno, objeví nějaký nový (v původním dědickém řízení neznámý) zůstavitelův majetek.
Zůstavitelova pohledávka patří do aktiv dědictví. Byla-li však po smrti zůstavitele v době do skončení řízení o dědictví uspokojena, stává se na místě pohledávky aktivem dědictví plnění poskytnuté dědicům zůstavitele nebo některému z nich (každý z dědiců je z pohledávky zůstavitele jako věřitel vůči dlužníku oprávněn společně a nerozdílně) za účelem splnění dluhu; stane-li se takové aktivum dědictví sporné ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, může se dědic jako účastník řízení k tomuto majetku domáhat svých práv žalobou podanou mimo dědické řízení podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu.
S názorem žalovaného, že právním důvodem plnění částky 2.311.996,- Kč byla dohoda o narovnání uzavřená s Moravskými chemickými závody, a.s. dne 2.1.1997, kterou zanikla dřívější zůstavitelova pohledávka, nelze souhlasit. Žalovaný přehlíží, že tuto dohodu mohl uzavřít (jako jeden z dědiců po L. P.) jen společně s ostatními dědici, jimž bylo potvrzeno s účinky ke dni smrti zůstavitele nabytí dědictví usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.12.2001 č.j. D 2377/96-665, nebo s jejich (třeba i dodatečným) souhlasem a že k platnosti tohoto právního úkonu byl potřebný souhlas soudu podle ustanovení § 175r občanského soudního řádu ve znění účinném v době smrti zůstavitele L. P., neboť šlo nepochybně o právní úkon, který přesahoval rámec obvyklého hospodaření s pohledávkou zůstavitele. Protože s uzavřením dohody o narovnání nesouhlasili všichni zůstavitelovi dědici a protože k ní nebyl udělen souhlas soudu podle ustanovení § 175r občanského soudního řádu ve znění účinném v době smrti zůstavitele L. P., jde o neplatný právní úkon (§ 39 občanského zákoníku). Právním důvodem k poskytnutí plnění ve výši 2.311.996,- Kč tedy nemohla být dohoda o narovnání ze dne 2.1.1997, ale jen pohledávka zůstavitele, která měla narovnáním, kdyby šlo o platný právní úkon, zaniknout.
Při řešení otázky, kdy mohl dědic poprvé vykonat právo k majetku patřícímu do dědictví, který nebyl v řízení o dědictví zařazen do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, je třeba vzít v úvahu, že předpokladem přípustnosti žaloby podávané podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu je – jak uvedeno již výše – právě (také) skutečnost, že v řízení o dědictví došlo k nezařazení tohoto majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu. To, zda došlo nebo nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví, je zřejmé (bez jakýchkoliv pochybností) vždy teprve z usnesení o dědictví nebo z jiného usnesení soudu, kterým se končí řízení o dědictví, v jehož průběhu šlo o zařazení předmětného majetku do aktiv dědictví. Právo k majetku patřícímu do dědictví, který nebyl v řízení o dědictví zařazen do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, lze žalobou podanou podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu poprvé vykonat poté, co nabylo právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu.
V projednávané věci byla částka 2.311.996,- Kč předmětem dodatečného projednání dědictví vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 1729/2005, skončeného usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.12.2007 č.j. 99 D 1729/2005-853, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.2008 č.j. 10 Co 175/2008-868, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 18.6.2008. Vzhledem k tomu, že žalobci podali žalobu ještě před skončením tohoto dědického řízení (zřejmě v očekávání, že na žalovaném deklarované spornosti tohoto aktiva dědictví se do skončení řízení o dodatečném projednání dědictví nic nezmění), nemůže být jejich právo promlčeno.