Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 870/2024 – 608, ze dne 25. 10. 2024:
Závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se nezměnily ani poté, co měl možnost seznámit se s výpovědí svědků, kteří se zůstavitelem stýkali v určitém období a uvedli, že nezaznamenali změnu jeho chování či vyjadřování. Podle znalce osoby, které se stýkají s jedinci, kteří trpí nějakou formou demence, obecně nemusí postřehnout změny, ke kterým dochází. Pro člověka v každodenním nebo častém kontaktu s osobou trpící demencí nemusí být chování jedince s demencí nápadné a nemusí pozorovat progresi tohoto stavu. Pokud jde o jedince, kteří se s takovou osobou setkali třeba jednou či dvakrát do roka, rovněž není možné stav osoby trpící demencí posoudit, neboť hodnotí kvalitu chování v daném okamžiku. Například mu předloží nějaký papír k podpisu, on si ho přečte, je schopen o něm i něco říci, ale dále již si nemusí dát do souvislosti všechny věci, nemusí si pamatovat, že něco takového udělal, nebo že udělal jiný krok, který je třeba v protikladu proti tomuto, co podepsal. Znalec [jméno FO] vyšetřil dva měsíce před sepisem závěti. Psychiatrické vyšetření spočívá v cíleném rozhovoru s pacientem, který je strukturovaný a vede k diagnóze. Takové vyšetření trvá jednu až dvě hodiny za použití příslušných testů. Určitou roli mohou hrát výpovědi svědků, v daném případě jsou zde svědci, kteří říkají, že pacient byl naprosto dementní, nevěděl vůbec, co dělá, na druhé straně svědci vypovídali o tom, že se jedná o úplně zdravého člověka, který věděl vše. Za té situace není možné se o tato svědectví opírat. Ztěžejní je zdravotnická dokumentace a samotné vyšetření posuzovaného.
