Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1014/2024, ze dne 10. 4. 2024:
Otázka předložená dovolatelem nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud nezprotivil řešení přijatému v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud se neodchýlil od (v mezidobí) publikovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1310/2023, podle jehož závěrů „nepatrným majetkem nebo majetkem bez hodnoty, který se vydává podle § 153 nebo § 154 z. ř., s. vypraviteli pohřbu (popř. státu) může být i podíl v obchodní korporaci, ledaže je jeho převod omezen či vyloučen společenskou smlouvou. Nabývá-li vypravitel pohřbu (popř. stát) podíl v obchodní korporaci, neodpovídá za závazky zůstavitele“. Uvedený závěr přijal Nejvyšší soud v obdobné situaci a ve svém rozhodnutí (jež je dostupné na stránkách www.nsoud.cz) se zabýval totožnou (či spíše ještě šířeji koncipovanou) argumentací státu, než která je uplatněna v nyní podaném dovolání. Dlužno připomenout, že Nejvyšší soud kladl důraz na to, že nabytí věci vypravitelem pohřbu či státem nepředstavuje dědění v úzkém slova smyslu, ale titulem pro originární nabytí takových věcí je až rozhodnutí soudu. Od takového posouzení se odvolací soud ve výsledku nikterak neodchýlil.
