Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2207/2023, ze dne 20. 12. 2023:
V posuzované věci se z obsahu připojeného pozůstalostního spisu podává, že usnesením Obvodního soudu v Blansku prostřednictvím soudní komisařky JUDr. Aleny Havránkové, Ph.D., ze dne 14. 9. 2020, č. j. 60 D 654/2019-51, s vyznačenou právní mocí ke dni 22. 10. 2020, byla výrokem I. stanovena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a schválena dohoda zůstavitelovy manželky s dědici o vypořádání společného jmění, výrokem II. byla stanovena obvyklá cena aktiv a výše pasiv pozůstalosti, a výrokem III. byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti. V odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že se dědici s pozůstalou manželkou neshodli na tom, zda byl členský vklad za předmětný družstevní podíl zaplacen z výlučných prostředků pozůstalé manželky, a jelikož vlastnictví tohoto družstevního podílu mezi nimi zůstalo sporným, soud k tomuto spornému majetku proto podle ustanovení § 162 odst. 2 z. ř. s. nepřihlížel. Žaloba o určení, že družstevní podíl patřil do SJM, byla v projednávané věci podána dne 13. 10. 2020, soud I. stupně vydal rozhodnutí o této žalobě dne 10. 3. 2022.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněném pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil právní závěr, že dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.).
V citovaném rozsudku Nejvyšší soud podrobně vysvětlil, že naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z. ř. s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 z. ř. s. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž – z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu – je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli.
Žaloba byla v projednávané věci podána až poté, co soud prvního stupně v pozůstalostním řízení vydal usnesení o schválení dohody pozůstalé manželky s dědici o vypořádání SJM (i o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti), byť ještě předtím, než uvedené rozhodnutí pozůstalostního soudu nabylo právní moci. Již rozhodnutí soudu I. stupně bylo v projednávané věci o určení, že družstevní podíl patřil do SJM, vydáno téměř rok a půl poté, co pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno. Z uvedeného je zřejmé, že dovoláním napadený rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiva (družstevního podílu), již není možné zohlednit v rámci pozůstalostního řízení změnou usnesení o obvyklé ceně majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jak to plyne z § 162 odst. 3 z. ř. s., a že dodatečné projednání družstevního podílu (resp. práva na vyrovnání hodnoty podílu z vypořádání společného jmění manželů – když podle odvolacího soudu mělo být požadované určení podkladem pro přihlédnutí k přechodu družstevního podílu ve smyslu ustanovení § 737 odst. 2 z. o. k.), by již po právní moci rozhodnutí pozůstalostního soudu odporovalo výslovnému znění ustanovení § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.
Ve výše citovaném rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněném pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené argumenty uzavřel, že po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu.
Ačkoli tedy žalobci podali určovací žalobu ještě několik dní předtím, než rozhodnutí pozůstalostního soudu o pozůstalosti nabylo právní moci, nemohou již mít nyní naléhavý právní zájem na určení, že družstevní podíl patřil ke dni smrti zůstavitele do jeho SJM s pozůstalou manželkou. Výše uvedený závěr v předchozím odstavci znamená, že jakmile je o dědictví pravomocně rozhodnuto, žaloba o určení, že aktivum náleželo zůstaviteli (resp. do jeho SJM s pozůstalým manželem) ke dni jeho smrti, ztrácí nezbytný naléhavý právní zájem (na základě pozdějšího určení už nelze aktivum v pozůstalostním řízení dodatečně projednat) a žalobce buď musí v probíhajícím sporném řízení určovací žalobu změnit (např. na plnění, nebo sice na určení, ale nikoliv práva zůstavitele, ale již samotného dědice), nebo bude jeho původně podaná určovací žaloba pro dodatečně nastalý nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta, neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).