Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 16 C 34/2022, ze dne 1. 8. 2023:
Žalobu odůvodnil zejména tím, že povinný v exekučním řízení: [celé jméno žalobce], [datum narození] zdědil v rámci dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé dne [datum] výše uvedené nemovitosti. Žalobce však měl za zůstavitelkou pohledávky ve výši 8 490 000 Kč s příslušenstvím a navrhl, aby byl z pozůstalosti odloučen veškerý majetek náležející do dědictví. Celá pozůstalost po zůstavitelce byla rozhodnutím pozůstalostního soudu odloučena. Pohledávky za zůstavitelkou žalobce uplatnil po jejím dědici (tj. povinném v exekučním řízení), kdy v rámci soudního řízení došlo k uzavření smíru, dle kterého se dědic zavázal uhradit žalobci pohledávky ve výši 6 529 811,78 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Vůči dědici zůstavitelky je vedeno exekuční řízení ve prospěch [země] – [stát. instituce], v rámci kterého byl postižen i majetek z odloučené pozůstalosti. Žalobce dovozuje, že má přednostní právo uspokojit své pohledávky z tohoto majetku z důvodu vydaného usnesení o odloučení pozůstalosti a rozhodnutí o schválení smíru mezi povinným a žalobcem.
Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Své námitky proti žalobě postavila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, č.j. 20 Cdo 399/2022-208, který rozhodoval v exekuční věci žalované jakožto oprávněné proti povinnému [celé jméno žalobce] narozenému [datum] o návrhu povinného na zastavení exekuce v rozsahu odloučení pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [jméno] [příjmení]. Uvedené rozhodnutí se zabývalo otázkou trvání ochrany věřitele vyplývající z rozhodnutí o odloučení pozůstalosti, kdy dochází k závěru, že tato ochrana nemá trvat do nekonečna, nýbrž zaniká skončením řízení o pozůstalosti. S ohledem na závěry Nejvyššího soudu žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že i když soud rozhodl o odloučení pozůstalosti, nebrání to tomu, aby vydal usnesení o nabytí dědictví. Věřitel, který navrhl odloučení, se může uspokojit jen z majetku patřícího do pozůstalosti, který byl rozhodnutím soudu odloučen. Věřitel se tak může domáhat uspokojení své pohledávky jen vůči dědici, který tento majetek nabyl z pozůstalosti jako své dědictví a který ho má spravovat jako oddělené jmění. S odloučením pozůstalosti nebo její části nejsou spojeny žádné věcněprávní účinky. Věřitel, na jehož návrh bylo rozhodnuto o odloučení pozůstalosti nebo její části, tak nemá takové právní postavení, jaké se jinak přiznává zástavnímu věřiteli nebo věřiteli, jemuž svědčí zadržovací právo. Odloučení pozůstalosti nebo její části se nezapisuje do veřejných nebo jiných seznamů, i kdyby se týkalo věci, která je v nich uvedena (srov. komentář k § 1710, Občanský zákoník IV. Dědické právo, 2. vydání, 2022, s. 556 – 559: L. [příjmení]).
V projednávané věci tak přestože bylo rozhodnuto pozůstalostním soudem o odloučení pozůstalosti, jedná se o rozhodnutí, které se vztahuje pouze na osobu dědice a na majetek, který je předmětem odloučení. Žalobce se tak může domáhat uspokojení své pohledávky pouze po osobě postižené odloučením pozůstalosti a jen z majetku, který byl součásti odloučení pozůstalosti. Nabytím právní moci rozhodnutí o nabytí dědictví dochází ke smísení dědictví s (ostatním) majetkem dědice a dědic může s nabytým dědictvím volně nakládat (srov. Dědické právo v praxi, Svoboda, J.; Klička, O., 2. vydání, 2023, s. 261 – 261). Usnesením o nabytí dědictví pak zaniká správa pozůstalosti (§ 188 písm. b) z. ř. s.), s právní mocí usnesení o potvrzení nabytí dědictví zaniká také závěra pozůstalosti (§ 188 písm. a) z.ř.s.) a všechna opatření, která byla přijata k zajištění pozůstalosti (srov. komentář k § 1709 Občanský zákoník: komentář svazek IV, [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]). Lze tak dovozovat, že rovněž odloučení pozůstalosti zaniká uvedeným rozhodnutím (k této konkrétní otázce se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 4. 2022, č. j. 20 Cdo 399/2022-208).
S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, neboť rozhodnutím o dědictví, resp. nabytím právní moci usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2019, č. j. 21 D 1357/2017-233 dne 28. 12. 2019 se odloučení pozůstalosti stalo neúčinným a soud tak neshledal, že by žalobci svědčilo jakékoliv právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí.