Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1241/2023, ze dne 23. 11. 2023:
Zpochybňuje-li dovolatel, že do aktiv dědictví byla zařazena „kupní cena nemovitosti“ (jedná se o „dům s pozemky na adrese XY“) ve výši 10 750 000 Kč, nikoliv cena stanovená znaleckým posudkem ke dni úmrtí zůstavitelky ve výši 13 500 000 Kč, pak mu lze přisvědčit potud, že zůstavitelův majetek se zjišťuje zásadně podle stavu, jaký tu byl v době smrti zůstavitele, ovšem výjimečně, vyplývá-li to z právního předpisu, jsou rozhodné i okolnosti, které nastaly až po smrti zůstavitele (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1204/2003). Takovou okolností je v projednávané věci prodej majetku zůstavitelky v průběhu dědického řízení (se souhlasem soudu) a správně byl proto do soupisu aktiv (a pasív) dědictví (§ 175m o. s. ř.) jako podkladu pro určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví (§ 175o o. s. ř.), zařazen výtěžek prodeje nemovitosti, nikoliv její cena stanovená ke dni úmrtí zůstavitelky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 967/2004).