Rozsudek Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 6 C 163/2019, ze dne 21. 1. 2021:
Jak vyplývá z výše uvedeného, vztahuje se ustanovení § 1673 odst. 2 o.z., ve spojení s procesně právním ustanovením § 170 z.ř.s., pouze na situace, kdy v pozůstalostním řízení vznikl spor o dědické právo. Vzhledem k tomu, že nepominutelný dědic (oproti dřívější právní úpravě v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinném do 31.12.2013) již nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (srov. ustanovení § 1654 odst. 1 věta první o.z.), stává se, není-li mu dědický podíl zanechán zůstavitelem, pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo po zůstaviteli.
Domáhá-li se žalobkyně (po změně žalobních tvrzení) jako nepominutelný dědic zůstavitele toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňují důvodnost svého vydědění listinou ze dne [datum], avšak současně uznává platnost zůstavitelem téhož dne sepsané závěti, ve které ustanovil svými dědici žalovaného [číslo] žalovanou [číslo] je nutné dovodit, že zde nevzniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelného dědice (žalobkyně) na povinný díl (srov. viz rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Výsledkem nynějšího řízení tak nemůže být vyřešení otázky dědického práva. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobkyně listinou ze dne [datum], ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, nezměnilo.
V projednávané věci proto na žalobní požadavky žalobkyně nemůže být pohlíženo jako na žalobu podanou ve smyslu ustanovení § 170 z.ř.s., ale jako na žalobu, jíž se žalobkyně domáhá určení jejího postavení jako nepominutelného dědice, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázala ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. svůj naléhavý právní zájem.
Podle ustanovení § 113 z.ř.s. se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení o pozůstalosti, jde-li v něm mimo jiné o vypořádání jeho povinného dílu. V části pozůstalostního řízení, v níž se poté vypořádání povinného dílu řeší, se soud (soudní komisař) zabývá také případnou otázkou postavení nepominutelných dědiců v rámci pozůstalostního řízení. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným ustanovením § 113 z.ř.s., dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemůže mít na jí požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem a proto soud žalobu pro tento nedostatek zamítl. Pro úplnost pak soud dodává, že ten, kdo uplatní právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stává se ve smyslu § 113 z.ř.s. účastníkem (zákonem stanovených částí) pozůstalostního řízení bez dalšího.