Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 7 C 124/2023, ze dne 12. 9. 2023:
Žalobci spatřují naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že pokud soud této žalobě vyhoví, otevírá se jim prostor pro (dodatečné) projednání dědictví. Soud (soudní komisař) však při zjištění toho, co náleží do pozůstalosti, vychází ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, další aktiva pozůstalosti případně objasní z údajů dědiců. K majetku, který by mohl tvořit pozůstalost, nepřihlíží soud (soudní komisař) bez dalšího jen tehdy, neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti (§ 172 odst. 2 z. ř. s.).
Sporem o aktiva nebo pasiva dědictví se tedy rozumí spornost po skutkové stránce věci. Jsou-li údaje účastníků o rozhodných skutečnostech shodné a zařazení věcí nebo pohledávek (dluhů) do aktiv nebo pasiv dědictví závisí jen na právním posouzení, soud (soudní komisař) takový majetek do aktiv pozůstalosti nezařadí pouze tehdy, jestliže dospěl k právnímu závěru, že do aktiv nebo pasiv dědictví skutečně nepatří. Pokud se však dědici shodují na rozhodných skutečnostech, které umožňují učinit závěr o tom, že majetek zůstavitel ke dni své smrti vlastnil, je soudní komisař povinen takový majetek považovat za aktivum pozůstalosti a jako součást pozůstalosti ho projednat. Tomu nebrání ani rozpor dědici tvrzených nesporných skutečností se stavem zápisů v katastru nemovitostí nebo odlišná skutková tvrzení osoby, která účastníkem pozůstalostního řízení není. Pozůstalostní řízení je řízením nesporným, zařazení určité věci nebo práva do pozůstalosti má jen deklaratorní účinek a není nezvratným důkazem o tom, že majetek v něm uvedený zůstaviteli k okamžiku jeho smrti patřil. Pro dědice, kteří byli účastníky řízení, je rozhodnutí o pozůstalosti závazné i ohledně zařazeného majetku a toho, jaký je jejich dědický podíl, nebo, došlo-li k rozdělení pozůstalosti, kdo z dědiců takový majetek nabyl.
Z nesporných tvrzení dědiců týkajících se dalšího majetku zůstavitele vychází soud (soudní komisař) i v případě, že se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti objeví majetek, který dle tvrzení dědiců tvoří aktivum pozůstalosti.
Pokud tedy mezi všemi dědici panuje shoda na rozhodných skutečnostech, které umožňují zařadit do aktiv pozůstalosti majetek, který je evidován na jinou osobu, než zůstavitele, není třeba, aby svá tvrzení soudnímu komisaři prokázali, ani aby předložili rozhodnutí soudu o tom, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem takového majetku. Soud (soudní komisař) si takové shodné rozhodné skutečnosti právně posuzuje v pozůstalostním řízení sám. Jinými slovy i bez obnovení zápisů vlastnického práva [jméno] [celé jméno žalobkyně] (zůstavitelky) a žalobce c) k předmětnému pozemku je možné tento pozemek jako součást pozůstalosti projednat.
Žalobci se domáhají určení vlastnického práva [jméno] [celé jméno žalobkyně] (zůstavitelky) a žalobce c) k pozemku parc. [číslo] ke dni jejího úmrtí, přestože shodně tvrdí, že jej zůstavitelka spolu se žalobcem c) vydrželi. Předmětný pozemek jako součást pozůstalosti v pozůstalostním řízení přitom neoznačili. Žalobci se shodují na rozhodných skutečnostech, které po posouzení dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 1095 o. z. umožňují učinit závěr o tom, že pozemek parc. [číslo] byl ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve společném jmění manželů [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobce c), tento majetek nebyl jako aktivum pozůstalosti v pozůstalostním řízení uplatňován. Žalobci tak mají možnost uplatnit svá shodná tvrzení v návrhu dodatečné projednání pozůstalosti, případně v návrhu na doplnění seznamu aktiv pozůstalosti, a to i bez požadovaného určení.
Domáhají-li se žalobci vydání rozsudku, který by určil vlastnické právo [jméno] [celé jméno žalobkyně] (zůstavitelky) a žalobce c) ke dni jejího úmrtí, a to na základě shodných skutkových tvrzení všech dědiců této zůstavitelky, domáhají se soudního rozhodnutí o otázce, která v pozůstalostním řízení tvoří otázku předběžnou a kterou si soud (soudní komisař) v pozůstalostním řízení řeší právním posouzením shodných tvrzení dědiců, a to bez potřeby dokazování. Navíc nelze s jistotou předvídat, že tento majetek (pozemek parc. [číslo]) nabudou z pozůstalosti všichni žalobci, protože v případě dodatečného projednání může dojít k jiné dohodě o rozdělení pozůstalosti.