Rozsudek Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 30 Co 31/2019, ze dne 31. 5. 2019:
Odvolací soud nemohl přisvědčit odvolací námitce žalované, že žalobce se měl o svůj nárok na povinný díl z dědictví zasloužit a vydědění je důsledkem pasivního postoje žalobce vůči zůstaviteli a neúcty žalobce. Nárok na povinný díl z dědictví není založen na principu zásluhovosti a nejde o obdobu darování, jedná se o jiné právní instituty. Dědické právo je jedním ze základních majetkových práv, které člověku náleží. Dědění je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 11 odst. 1 LZPS) a dědictví se nabývá smrtí bez ohledu na to, že k projednání dědictví dochází až později. Od okamžiku, kdy zůstavitel zemřel, stávají se dědicové bez dalšího vlastníky děděného majetku se všemi právy a povinnostmi s tím spojenými. Zůstavitel může odkázat svůj majetek komukoliv s výjimkou případu, kdy existují tzv. neopominutelní dědicové. Jediná možnost jak vyloučit nebo zmenšit podíl potomka na dědictví, je jeho vydědění. Proto musí být důvod vydědění jednoznačně uveden a prokázán.
Důvod vydědění spočívající ve skutečnosti, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl, v daném případě není dán a proto tu nejsou zákonné podmínky pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.