MUZIKÁŘ, Martin. Dědická smlouva a její praktické využití. Ad Notam, 2023, č. 1, s. 3-7:
ZÁKLADNÍ VÝHODY DĚDICKÉ SMLOUVY:
Dědická smlouva poskytuje oproti závěti smluvním stranám (ale i jiným dotčeným osobám) tyto základní výhody:
– dědická smlouva vždy „přebíjí“ závěť, a to i v případě, kdy je závěť pořízena později (§ 1588 odst. 2 ObčZ), je nejsilnějším dědickým titulem (srov. § 1476 a § 1673 odst. 1 ObčZ);
– dědická smlouva nemůže být bez souhlasu obou smluvních stran změněna či zrušena (§ 1584 odst. 2, § 1590 ObčZ);
– dědická smlouva v maximální možné míře zabraňuje tomu, aby zůstavitel neuváženě naložil se svým majetkem, např. jej daroval někomu jinému (§ 1588 odst. 2 ObčZ);
– dědická smlouva může být uzavřena jako úplatná.
„NEVÝHODY“ DĚDICKÉ SMLOUVY:
Výše uvedené výhody činí z dědické smlouvy neobyčejně atraktivní nástroj, který umožňuje vnést pořádek do mezigeneračního plánování majetku. Bohužel, nesporná atraktivita a výhodnost dědické smlouvy bývá někdy relativizována dvěma argumenty:
– dědickou smlouvou nelze pořídit o veškerém majetku, lze pořídit jen o třech čtvrtinách čisté hodnoty pozůstalosti (§ 1585 odst. 1 ObčZ);
– existence dědické smlouvy nezabraňuje zůstaviteli v tom, aby svůj majetek převedl za života na někoho jiného (§ 1588 odst. 2 ObčZ).
ŘEŠENÍ:
Dědickou smlouvou nelze pořídit o veškerém majetku, neboť alespoň čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle (§ 1585 odst. 1 ObčZ). Tato skutečnost však rozhodně nemůže být překážkou pro využití dědické smlouvy. Pokud nám zákon neumožňuje pořídit o celku, pak pořídíme o tom, co nám zákon umožňuje (tedy o třech čtvrtinách), a zbylou čtvrtinu ošetříme závětí.
Tím se dostáváme k velmi diskutované otázce, a sice, jak postupovat v případě, kdy má být dědicem veškerého majetku jedna osoba. Otázka zní, zda má notář v takovém případě sepsat dědickou smlouvu ohledně celku, nebo zda má sepsat dědickou smlouvu jen ohledně třech čtvrtin a ohledně zbylé čtvrtiny sepsat závěť. Podle mého názoru postačuje sepsání pouze dědické smlouvy o celku, přičemž pořízení ohledně čtvrté čtvrtiny se posoudí jako závěť dle § 1591 ve spojení s § 1585 odst. 1 ObčZ; dochází ke konverzi právního jednání. Určitě je však vhodné na to v textu dědické smlouvy výslovně upozornit, např. tímto ustanovením: „Pokud by k datu úmrtí zůstavitele přesahovala hodnota majetku, který je zůstaven touto dědickou smlouvou smluvnímu dědici, tři čtvrtiny pozůstalosti, nechť je tato dědická smlouva (též s ohledem na § 574 a 575 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) ve zbývající části posouzena podle § 1591 ve spojení s § 1585 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako závěť, neboť má jinak všechny náležitosti závěti.“
PRAKTICKÉ VYUŽITÍ DĚDICKÉ SMLOUVY:
– maximální míra zjištění dědění
– ochrana zůstavitele před sebou samým
– dědická smlouva jako nástroj úplatné péče
– dědická smlouva jako nástroj daňové optimalizace
– dědická smlouva jako nástroj zajištění přechodu majetku po skončení řízení pozůstalosti