Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu9 sp. zn. 18 C 201/2020, ze dne 10. 3. 2023:
Žaloba oprávněného dědice dle ust. § 189 odst.2 z.ř.s. představuje možnost dědice, se kterým nebylo v řízení o pozůstalosti jako s dědicem jednáno, domáhat se práv k pozůstalosti. S ohledem na uvedené se tak soud nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žalobkyně jsou oprávněnými dědičkami po zůstaviteli, když určení oprávněného dědice podle dědického práva hmotného závisí především na existenci dědického titulu a na způsobilosti dědice nabýt dědictví. V daném případě žalobkyně a) doložila oddací list, ze kterého jednoznačně vyplývá, že manželství žalobkyně a) a zůstavitele bylo uzavřeno na Ukrajině dne [datum], když z obsahu jak dědického tak civilního řízení nevyplývá, že by ke dni smrti zůstavitele již manželství netrvalo a je tak nutné uzavřít, že žalobkyně a) jako manželka zůstavitele je oprávněnou dědičkou. Pokud se pak týká žalobkyň b) a c), tak tyto jsou dětmi zůstavitele a žalobkyně a) tak, jak vyplývá z rodných listů, které byly do dědického spisu založeny. I v případě žalobkyň b) a c) je tak nutné uzavřít, že se jedná o oprávněné dědice. V průběhu řízení pak nevyplynulo, že by žalobkyně nebyly z některých v zákoně uvedených důvodů (dědická nezpůsobilost dle ust. § 1481 a 1482 o.z., zřeknutí se dědického práva nebo odmítnutí dědictví dle ust. § 1484 a § 1485 a násl. o.z. event.. vydědění dle ust. § 1646 a násl. o.z.) způsobilé dědictví nabýt a byla tak splněna i druhá podmínka pro to, aby soud mohl uzavřít, že žalobkyně jsou oprávněnými dědičkami po zůstaviteli. Všechny tři žalobkyně, tj. pozůstalá manželka i nezletilé děti pak spadají do první třídy dědiců dle ust. § 1635 o.z. s tím, že každý z nich dědí stejným dílem.
V řízení tedy bylo prokázáno to, že žalobkyně jsou oprávněnými dědičkami po zůstaviteli a rovněž tak dědický titul, kterým je zákonná dědická posloupnost, když z obsahu dědického spisu vyplývá, že zůstavitel nezanechal závěť a je tak třeba vycházet ze zákonné posloupnosti dle ust. § 1633 a násl. o.z.
Poté, co soud uzavřel, že žalobkyně jsou oprávněnými dědičkami a je zde dědický titul, zabýval se samotným zněním žaloby a uzavřel, že tak, jak bylo žalováno, resp. následně byla připuštěna změna žaloby, je žalováno v souladu s ust. § 189 odst.2 z.ř.s., když žalobkyně se domáhaly jednak určení dědického práva, tedy toho, že jsou dědici po zůstaviteli a dále rovněž určení vlastnického práva k nemovitým a movitým věcem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, a to v rozsahu jedné čtvrtiny pro každou ze žalobkyň. I tento požadavek je v souladu s hmotným právem, konkrétně ust. § 1635 odst.1 o.z., neboť žalobkyně a) je pozůstalou manželkou a žalobkyně b) a c) jsou nezletilé děti zůstavitele a žalovaný je zletilým synem zůstavitele, tj. do první třídy dědiců dle ust. § 1635 odst.1 o.z. patří čtyři dědici, když každý z nich by měl nabýt dědictví v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalobní petit pak obsahuje veškeré movité i nemovité věci, které byly předmětem dědického řízení tak, jak jsou uvedeny v usnesení ze dne 10.3.2020 č.j. [číslo jednací] a žalobkyně se tak domáhají vydání celé pozůstalosti, resp. jejich zákonného podílu, neboť pozůstalost je dle ust. § 1475 o.z. tvořena celým jměním (tedy majetkem a dluhy) zůstavitele. Oprávněný dědic se pak nemůže domáhat pouze části pozůstalosti, která by event. odpovídala jeho zákonnému podílu.