Rozsudek Okresního soudu v Opavě sp. zn. 38 C 153/2022, ze dne 18. 4. 2023:
Podle § 92 odst. 1 o. z. lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
Podle § 92 odst. 2 o. z. nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.
Jak uvádí Komentář k uvedenému ustanovení § 92 odst. 2 o. z., z textu zákona vyplývá, že toto oprávnění (tj. k vydání ostatků) nevznikne, pokud jsou ostatky již uloženy na veřejném pohřebišti, a to zřejmě bez ohledu na to, zda se tak stalo v souladu s vůlí zemřelého, či proti ní. V naposled uvedeném omezení lze spatřovat jistou preferenci ochrany veřejných mravů, pořádku a zdraví, která se realizuje pohřbíváním zemřelých na regulovaných veřejných pohřebištích, před případným zájmem pozůstalých, projeveným třeba i dodatečně s časovým odstupem, mít ostatky zemřelého člověka u sebe.
Rovněž v Komentáři zmíněném rozhodnutí [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] k uvedenému ustanovení bylo judikováno, že„ právo na vydání ostatků pochovaných nebo zpopelněných těl zemřelých osob je dle zák. č. 89/2012 Sb. přiznáno osobám uvedeným v § 92 odst. 2, a to jen v případě, že tyto ostatky nejsou již uloženy na veřejném pohřebišti. Pokud tyto ostatky má ve svém držení jakákoliv osoba, nakládá s nimi v rozporu se zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a je její povinností vydat je buď osobě určené zemřelým, či osobě uvedené v § 92 odst. 2 obč. zák. a umožnit uložení těchto ostatků na veřejném pohřebišti“.
Za situace, kdy v době rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř) bylo zjištěno, že urna s ostatky zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce] byla již uložena do hrobu na veřejném pohřebišti, nebylo možno žalobě vyhovět, a proto byla žaloba zamítnuta.
Soud dále poznamenává, že žalobci neprokázali, že by žalovaná měla urnu s ostatky ve svém držení a soud vychází ze zjištění, že urna s ostatky zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce] byla již uložena do hrobu na veřejném pohřebišti.
Ustanovení § 92 odst. 1 věty druhé o. z. v podstatě (a contrario) ukládá zákonnou povinnost nakládat s lidskými ostatky důstojným způsobem; dle soudu nelze toto ustanovení vykládat úzce toliko z hlediska předpisů o pohřebnictví, nýbrž i z širšího hlediska. Je zde vyjádřen i zájem zákonodárce, aby po uložení ostatků na veřejném pohřebišti, byly tyto uložené ostatky ponechány„ v klidu“ a nebyly předmětem sporů o jejich vydání.