Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 39 C 170/2021, ze dne 11. 8. 2022:
Soud proto znovu opakuje, že zásadní pro jeho rozhodnutí o tom, zda zůstavitelka byla či nebyla schopna posoudit následky svého jednání, byly výsledky znaleckého zkoumání, které kromě výpovědi účastníků svědků (které jsou samozřejmě velmi subjektivně zabarvené), vycházelo ze zdravotní dokumentace zůstavitelky a z konkrétních zdravotních zpráv, které jsou v rámci znaleckého posudku popsány. Výsledky těchto svých zjištěních znalkyně aplikovala při použití svých odborných znalostí a odborné literatury. Znalkyně přesně popsala, kdy lze ze zdravotnické dokumentace, tedy objektivně časově, zařadit počátek psychické poruchy zůstavitelky spočívající v organické poruše se sluchovými i zrakovým halucinacemi, s bludy, když podle jejího názoru poprvé lze toto objektivně ze zdravotnické dokumentace vyčíst na podzim 2018. Do kontextu tohoto onemocnění jí pak zapadla i příhoda s takzvaně otráveným cukrovím v roce 2019, která vyústila v rozkol mezi zůstavitelku žalobcem. Znalkyně upozornila na to, že z lékařských zpráv je onemocnění zcela jasně zřetelné, a pokud se jedná o kognitivní funkce, i u těch bylo zřetelné jejich vymizení a degradace. Proto znalkyně dospěla k závěru, že v roce 2020, respektive 5. 1. 2020 již zůstavitelka nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání v podobě sepisu závěti, soud tedy uzavřel, že tato závěť je neplatným právním jednáním s odkazem na ustanovení § 581 občanského zákoníku.