Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 419/2019, ze dne 10. 2. 2022:
Soud tento znalecký posudek hodnotí jako přesvědčivý a souladný z ostatními provedenými důkazy. Zde má soud na mysli zejm. zdravotnickou dokumentaci otce žalobců a výpovědi žalobců. Pokud jde o to, že notář Mgr. [příjmení] s ním sepsal závěť, protože vyhodnotil, že otec žalobců je způsobilý samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je sepsán notářský zápis, tak platí to, co uvedla znalkyně – notář to viděl ze svého profesního nelékařského hlediska a nemusel rozpoznat psychický stav otce žalobců, takže s ním závěť sepsal. Znalkyně to naopak vnímala z hlediska lékařského, když mj. měla k dispozici jeho zdravotní dokumentaci. Znalkyně ani nevyloučila to, že otec odpůrců mohl přijet sepsat notářský zápis autem, který sám řídil, protože řízení motorového vozidla je zautomatizovaná dovednost. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mohly otce žalobců vnímat tak, jak uváděly, tedy daleko příznivěji, že znalkyně, je to hodně subjektivní záležitost a ani jejich výpovědi tedy znalecký posudek nezpochybnily.
K tomu soud poznamenává, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho souhlas s ostatními provedenými důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4316/2009), což soud učinil a z tohoto pohledu tento znalecký posudek obstál. Proto také soud zamítl návrh žalované na zadání revizního znaleckého posudku.
Jestliže otec žalobců v době pořízení závěti ze dne 6. 2. 2017 trpěl duševní chorobou – demencí s nerovnoměrným defektem intelektu v pásmu lehkého až středně těžkého stupně a rozpoznávací schopnosti posuzovaného ve vztahu ke zkoumanému právnímu úkonu lze hodnotit jako podstatně snížené – blížící se vymizení, když deficitní kognitivní variabilita nedostačovala pro korekci chybných úsudků a sugestibility, oslabené volní vlastnosti znemožňovaly racionální sebeřízení a poruchy paměti blokovaly využitelnosti vlastní korektivní zkušenosti, takto znamená, že napadená závěť je ve smyslu § 581 o. z. neplatná. To pak znamená, že žalobci jsou ve smyslu § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici zůstavitele – svého otce. Soud tedy žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou dědici ze zákonné dědické posloupnosti po svém otci – zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum], shledal důvodnou, a proto jí vyhověl (výrok I.).