Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 18 C 133/2017, ze dne 23. 2. 2022:
Pokud jde o provedený škrt v textu závěti, soud dospěl k závěru, že žalovaní neprokázali, že změnu provedla zůstavitelka. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti přitom leželo na žalovaných, neboť z existence škrtu vyvozovali pro sebe příznivé právní důsledky (k tomu srovnej např. závěry Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1807/2005). Naopak žalobce unesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že je v předmětné závěti povolán jakožto dědic, resp. přeškrtnutý text ani jeho význam v řízení nebyl sporný. Nadto soud uvádí, že pokud jsou kladeny nároky na učiněnou závěť pro její platnost je nezbytné, aby tyto nároky byly nezbytně splněny i pro platnost její změny. Jelikož provedený škrt nebyl stvrzen podpisem zůstavitelky a nebyl datován, nebyly splněny náležitosti požadované ustanovením § 476 odst. 2 a § 476a občanského zákoníku, a je tedy neplatný (k tomu srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 171/2018, jehož závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu ze dne 16.6. 2020, sp.zn. III.ÚS 1168/19).